Zajděte do Stavovského. Havlova Zahradní slavnost je událost roku

Zahradní slavnost, kterou zde před několika dny režisér Dušan Pařízek uvedl, aspiruje na dvojitou divadelní událost roku. Důvodem je jednak samotná volba titulu Havlovy absurdní grotesky, kterou autor napsal před padesáti lety sice ve zcela odlišných estetických i společenských poměrech, nicméně jak se potvrdilo platného a smutně současného. Tak i osobnost režiséra, nekompromisního buřiče a zároveň minimalisty, který po deset let formoval vysoce ceněný soubor Pražského komorního divadla a který se nyní výrazně profiluje na německojazyčných scénách.

Holé jeviště, jemuž dominuje na hrubo stlučená dřevěná krychle (kostka) citující režisérovu předešlou inscenaci Spílání publiku stejně jako mnoho dalších vtipných narážek jako žertovné papírové čepičky, ptačí pohvizdování a hudební komentáře Romana Zacha se mohou jevit jako Pařízkova manýra pro zasvěcené, v rámci jeho kontinuálního směřování jsou ale nosné i v Zahradní slavnosti, kde zvýrazňují absurditu daného textu.

Pechlát s Javorským ve svých rolích excelují

Do světa likvidačních úředníků a zahajovačů pořádajících jakousi zahradní slavnost přichází rodiči popostrkovaný Hugo Pludek. Zpočátku nechápe mechanismy ovládající tuhle společnost, nakonec se stává jejím domnělým králem. Rodiči rozehraná šachová partie končí matem od společnosti, do níž syna poslali "na zkušenou".

Vynikají zejména Martin Pechlát a Vladimír Javorský. Pechlátův krotký nevýrazný Pludek se střetává se zvrhle lidovým agitátorem – zahajovačem Ferdou Plzákem Vladimíra Javorského, aby si záhy své role vyměnili. Ve výrazné opozici stojí i excentričtí múzičtí Hugovi rodiče Eva Salzmannová a Alois Švehlík a dvojice byrokratů likvidačních tajemníků Jaromíry Mílové a Jana Bidlase.

Zahradní slavností se Stavovské divadlo zařazuje k evropským jevištím, která nemají strach z angažovaného divadla a bez okolků spílají publiku.