1. den Těžký začátek
Hygiena? Nic pro citlivky
|
Nad triglavským národním parkem pomalu vychází slunce a naše 26ti členná skupina se vydává na cestu. Vstříc krásám i nástrahám Julských Alp, vstříc nejvyšší hoře Slovinska, Triglavu. Se švárou Lukášem okamžitě nasazujeme svižné tempo a brzy se dostáváme do čela průvodu. Hlavně bacha, aby vydržely síly, už od startu to jde hodně do kopce a k první horské chatě, kde se bude spát, musíme nastoupat ještě pěkných 1084 m. Po dvou hodinách pochodu nás vítá 2050 metrů vysoký Viševnik. Na zelených pastvinách nás tu svým bečením zdraví stáda huňatých ovcí a o jídlo loudí poletující kafky. Pohled z vrcholu do údolí bere dech. Stále ale ještě nejsme v cíli a tak se znova vydáváme na cestu.
A že se nejde nijak nalehko, o tom svědčí až deset kilo těžké batohy, které při cestě táhneme na zádech - oblečení do každého počasí, jídlo, pití, výbava na ferraty, placatka pálenky a další, co by se vysoko v horách mohlo hodit. Ke konci dne je na zádech cítit každý gram. A aby toho nebylo málo, poslední hodinu se jde jen a jen do kopce. V mracích vysoko nad námi ve výšce 2408 metrů nad mořem se krčí Dom Planika - dřevěná chalupa, ve které na první noc složíme hlavy. Než se tak stane, škrábeme se vzhůru a bojujeme s převýšením. Vítr se do nás opírá a pod nohama se drolí kamení. Už se ani nesnažím fotit, jen dýchat, pít a dojít nahoru.
2. den Útok na Triglav
Obcházíme Triglav zleva a přes boudu Tržaška koča na Doliču se mu dostáváme do zad. Tady začíná vzrůšo. Ferratová výstroj, helma na hlavu a lezeme. Chytáme se kovových úchytů zapuštěných do kamene, tiskneme se ke skále, aby nás těžké batohy nepřevážily a my se neproletěli kamsi do údolí. Po hodině výstupu jsme na vrcholu. Na Triglavu, nejvyšší hoře Slovinska ve výšce 2864 metrů. Lidí je tu jak na Václaváku - platí totiž, že každý Slovinec by měl na Triglav vylézt alespoň jednou za život. Přesto mě naplňuje krásný pocit z dobytí hory. Nad hlavou nemáme nic než azurovou oblohu a pohled do dáli přímo dojímá.
3. den Adrenalin na konec
Co jsou to Ferraty? Via ferrata znamená "Železná cesta". Jsou to náročné turistické trasy, které jsou zajištěné ocelovými lany, skobami nebo žebříky. Díky nim mohou lidé překonávat obtížné a nebezpečné úseky turistických cest. Hlavně nelezte na ferraty za bouřky, ze zajišťovacích lan se může stát krásný hromosvod. |
Do ještě většího dobrodružství se pouštíme poslední třetí den. Od chaty Dom Valentina Stanica máme se všemi namířeno na vrchol Rjavina (2532 m), jenže naše statečná skupinka to bere jinudy. Severně od Rjaviny narážíme na překrásné ferraty. Ve výšce až 2408 metrů nad mořem se tu zuby nehty držíme ocelových madel, drátů a kolíků a nad hlubokými propastmi si užíváme adrenalinu. Potom opatrně slézáme ze skalních stěn a po krátké pauzičce s chlebem a paštikou se pouštíme do Rjaviny. Vybavení na ferraty zřejmě nebude potřeba, říkáme si ve chvíli, kdy míjíme starší pár lidí, vracející se z vrcholu s úsměvěm na rtech.
Veškeré sedáky a karabiny tedy necháváme v batozích a jde se na věc. O něco málo minut později se bez jištění houpeme na skále ve zhruba 2470 m.n.m. Opatrně našlapujeme na ocelové kolíky, pevně se držíme lan a pomalu a s pokorou šplháme vzhůru. Pak už jen modré nebe, krásný výhled a znova ten nádherný pocit. Fotí se vrcholovka, otevírá se pivečko. To se po celou dobu neslo nahoru v batohu, a tak je teď tady na sluníčku tou pravou odměnou. Zpátky se jde už po mnohem bezpečnější cestě. Dolů k chatě Dom Valentina Stanica a poté korytem vyschlé řeky Kotanica do údolí Kot. Den končí a slunce, které nám po celou dobu krásně svítilo na cestu, zapadá za Triglav, na který budu ještě dlouho vzpomínat.
Triglav  Je nejvyšší hora Slovinska a celých Julských Alp. Měří 2864 metrů a nachází se v Triglavském národním parku. Jméno Triglav získala podle starodávného slovanského božstva. Poprvé byla zdolána v roce 1778 třemi slovinskými horaly. Dodnes platí nepsaný zákon, že každý Slovinec by měl na Triglav vylézt alespoň jednou za život. |
