Dnes jde do kin Troškova komedie Doktor od jezera hrochů podle Švandrlíkovy předlohy z 80. let „Jsme stále stejní,“ říká o Češích

Zdeněk Troška v rozhovoru mimo jiné prozradil, proč točí komedie a co je podle něj dobrý film. 

Čím vás Švandrlíkova kniha tak zaujala, že jste ji předl do filmové podoby?
Knihu mi nabídli z nakladatelství XYZ, abych ji natočil. Znám ji už léta, je to půvabná, jednoduchá anekdotka, kde nejde o dramatický děj, spíš o pohled na naše čecháčkovství. Vyšla v roce 1980 a je stále aktuální.

Vy si opravdu myslíte, že kniha z 80. let poslouží jako obraz dnešní doby?
Samozřejmě, já si myslím, že jsme se vůbec nezměnili. Česká nátura je pořád stejná. Jsme stejně závistiví, podrazáčtí, nepřejícní, pomlouvační a nenávistní. 

Točíte téměř výlučně komedie a pohádky, navíc i v těch komediích je „zlo vždy po zásluze potrestáno“. Neláká vás jiný žánr?
(smích) Je to touha každého člověka, aby dobro i v jeho vlastním životě zvítězilo. Lidi v dnešní době, která je opravdu těžká a neradostná, plná nelásky a odcizení, chtějí vypnout alespoň na těch sto minut. Potěšit se něčím, co je rozesměje. Natočil jsem v roce 1984 v podstatě umělecký snímek Poklad hraběte Chamaré. Byl jsem za něj pochválen kritikou, ale divák na to nepřišel. Co by vám bylo milejší, abyste točil filmy, které vám kritika pochválí, ale nikdo na to nejde, nebo abyste udělal film, který kritici sepsují, ale kina jsou plná? 

K čemu je film podle vás vůbec na světě?
Aby pobavil a taky samozřejmě poučil. V Evropě se rekrutoval jako prodloužená ruka divadla a literatury, ale Amerika k tomu přistupovala jako k zábavě. Dnes už tedy bereme film víceméně jako zábavu. Film je byznys jako všechno ostatní v tomto státě. Já nechci točit pro kino osamělého diváka. 

Kritika vám často vytýká, že vaše filmy jsou jen sledem gagů a herci že přehrávají. Co vy na to?
Kdyby ti herci hráli špatně, tak by je diváci nevzali.