V dnešní době nárůstu xenofobie je zajímavé připomenout, že Libeňský most, vystavěný ve stylu konstruktivismu v letech 1925–1928, byl původně pojmenován po Karlu Baxovi, právníku, antisemitovi a názorovém oponentu T. G. Masaryka.
Dva významní muži se střetli v roce 1899 během procesu s Leopoldem Hilsnerem, židovským mladíkem slepě obviněným z rituální vraždy křesťanské dívky Anežky Hrůzové. V následujících letech takzvané hilsneriády již stál mezi Holešovicemi a Libní provizorní dřevěný most, který byl po první světové válce posupně nahrazován dnešním železobetonovým monumentem. Jeho autor Pavel Janák byl rovněž hlavním architektem Pražského hradu – nastoupil po legendárním Slovinci Josipu Plečnikovi.
Zdeněk Lukeš k tomu podotýká, že ve své době byl Baxův most nejdelším silničním a tramvajovým mostem v Praze. „Již jen málo pamětníků si ale vzpomene,“ pokračuje Lukeš, „že Libeňský most původně na libeňské straně překlenoval koryto řeky tam, kde je dnes golfové hřiště nebo obchodní dům Kaufland.“
Později, při výstavbě metra B, byl prostor bývalého Rohanského ostrova zarovnán navážkou zeminy z tunelu. „Na libeňské straně mostu byl také zrušen nákladní přístav a nyní tam vznikla administrativní a obytná enkláva,“ dodává architekt, jenž ohledně historie mostu neopomene fakt, že byl třetím betonovým pražským dílem – prvním byl Hlávkův most z let 1910–1911. Ten byl v minulosti několikrát generálně renovován – na rozdíl od svého libeňského bratra.
„Je skutečnou kuriozitou, že Libeňák za devadesát let své existence neprošel žádnou větší opravou,“ upozorňuje Lukeš. To na jednu stranu svědčí o mimořádných konstrukčních kvalitách mostu, zároveň „nesmrtelná“ pověst mostu přispěla k tomu, že se o něj nikdo dvakrát nestaral.
Ostatně i Zdeněk Lukeš si před dobrými třiceti lety poznamenal do svého deníčku: „Řada odborníků už dlouho poukazuje na nutnost začít Libeňský most opravovat, přesto byly práce mnohokrát odloženy.“ Mezitím se objevily návrhy stavbu demontovat a postavit most nový, širší. Vše jen na papíře.
Jak Libeňák vypadá dnes, dobře víme. Dokonce se uvažuje o zbourání mostu, což Lukeš zavrhuje. „To bychom mohli vše staré zbourat a nahradit replikou nebo něčím jiným,“ říká. Na druhé straně musí mít rozum i památkáři,“ uzavírá Lukeš. Zkrátka si uvědomit si, že určité partie mostu se nahradit musí. Tak, jako běžně nahrazujeme třeba rozpadlé kameny na Karlově mostě.
Strážce streamu
