Samička varana komodského v nouzi nepotřebuje k reprodukci samečka. Je sama schopna zařídit vylíhnutí potomků, ale pouze samců. Chystá si tak budoucí sexuální partnery, případně svoji potravu. Přesto vždy partnera hledá. Ideálně takového, co ji při sexu dá pořádně znát svou sílu. O fascinujícím životě varanů, o hladovění i přežírání částmi ovcí s vnitřnostmi, ale i o důvodech kanibalismu vypráví v Zoo Praha kurátor plazů Petr Velenský. Díky přirozenému přístupu tu právě mají 18 čerstvých přírůstků. A pozor na ně - varan je jedovatý!
Proč je odchov varanů tak náročný?
Jsou to nesnášenliví samotáři a vrcholoví predátoři, kteří jsou pořádně vyzbrojení a dokážou být agresivní i k sobě navzájem. Je složité sestavit pár. Mezi sexuálním chováním a agresí je u varana poměrně malý krůček. Už námluvy jsou drsné. Samička vyžaduje potvrzení zdatnosti samce a součástí je využití jeho drápů na jejích zádech.
Když má samec ostré drápy a dojde ke zranění, začne samici často považovat za kořist. Proto samcům v době námluv drápy brousíme a velmi pečlivě volíme dobu připuštění. Málo zoo v Evropě umí komodské varany odchovat. I proto, že se často nedaří sestavit chovný pár.
A díky čemu se to daří vám?
Zvládání samčí agresivity je důležité, ale až druhotné. Prvořadé je teplo.Bereme v potaz, že varani mají zvláštní systém hospodaření s teplem. Mnohé zoo naši metodu nedokáží napodobit, protože ji považují za nepochopitelné přehřívání.
Znamená to, že nabízíte tepelný komfort jejich domoviny, třebaže ji nikdy nepoznali?
Přesně tak. My pouze simulujeme přirozené podmínky. U jiných druhů plazů nabízíme v teráriích místa s různou teplotou, mohou si vybrat. Ale varan komodský je z tropických ostrovů, kde teplota nikdy neklesne pod úroveň, která by mu byla nebezpečná. Z mého pohledu jsou varani jinde permanentně podchlazení. Když odpoledne změřím teplotu varana v našem zázemí, má ji stejnou jako v přírodě - 35 až 40 stupňů.
Měřil jsem teplotu varanům v různých zoo a ve většině z nich nepřesáhla 32° C! Naši varani se nám za „přehřívání“ odvděčují rozmnožováním. Podívejte se támhle na toho varana, jak leží nahoře v té kapse, kde jsme mu udělali nejtepleji. Trik je v tom, že varan dává přednost výběru stanoviště před teplotou. Odpoledně se tam bude mírně přehřívat, ale to je přesně to, co potřebujeme. Navíc jim v zázemí simulujeme období dešťů i období sucha.
Vylíhnuté varany máte v jednom teráriu, mimo dospělé jedince. Kdysi jste mi říkal, že pro varana je volné přírodě jediné nebezpečí - ještě větší varan. Jsou proto jinde?
Pozor, inkubace vajíček neprobíhá v prostoru dospělých zvířat, ale v inkubátoru. Vajíčko s kožovitým obalem se totiž vyvíjí dvě stě dní a po tu dobu bychom nemohli v ubikaci zvířete zajistit vhodné podmínky teploty a vlhkosti. Samice se o vejce ani o mláďata nestará, proto ji nepoškodíme tím, když vejce vyhrabeme a přemístíme.
Je to těžká práce ve 40stupňovém vedru často na několik hodin, protože je přes noc zahrabe 80 centimetrů hluboko a místo perfektně zamaskuje. Tak, že se vůbec nedá poznat. Vlastně nebýt kamer, a nemít zkušenosti s chováním zvířete, ani nemusíme poznat, že se chystá klást. Navíc jejich ubikace v zázemí mají dvakrát sedmdesát metrů čtverečních.
Mimo teploty ale také pracujete specificky s jídelníčkem - s obdobími přežírání, trávení a hladovění.
Ano, a od doby, kdy k nám první varani přišli, a začali jsme v před deseti lety tuto metodu používat, ji už akceptovaly i ostatní zoo. Dnes jde o naprosto běžnou součást metodiky.
Ale vy v pražské zoo jste tehdy byli průkopníci?
Diskutovali jsme o tom na mezinárodní úrovni a důležitý propagátor téhle metody byl můj kolega Ivan Rehák. Fakt je, že se snažíme být na špici a metodiku posouvat dopředu. No dobře, skutečně jsme to začali dělat jako první (smích).
Jak to tedy funguje? Pamatuju si, jak vám kdysi hladovějící varan neplánovaně sežral v pavilonu indonéské džungle nějakého hbitého ptáka.
Ano, velká a na pohled neohrabaná varanka Aranka dokázala ulovit bystrého letuschopného špačka, který znal prostředí. Kdysi jsem tento příklad uváděl jako důsledek správného přístupu ke krmení. Když se varani krmili menšími porcemi dvakrát, či třikrát týdně jako dřív, bylo vidět, že do jídla nemají chuť, hrozně se v tom nimrali a ještě tloustli. Mluvíme teď o minulosti chovu, která je deset let překonaná. Kdežto teď je interval mezi krmeními pro dospělé jedince tří až pětitýdenní. Je vidět, jak zvířata ožijí, jak potravu přijímají s chutí!
Neovlivňují tato varaní dávkování i vaše stravovací návyky?
No jo, taky jsem na ty půsty, ale asi nějak přirozeně. Vidíte, máte pravdu, že jsem spíš plazí typ - sedí mi systém hodokvas a půst.
Čím vlastně varany krmíte?
Čtvrtkami koz a ovcí. Podstatnou inovací však je, že zkrmujeme i vnitřnosti včetně žaludků a střev. To je pro ně nesmírně prospěšné. Protože přijmou i natrávenou potravu včetně bakterií, jsou to pro ně skvělá probiotika. S jejich podáváním také byly ze začátku v jiných zoo problémy kvůli legislativě, ale dnes je to v Evropě rozšířené.
Jak jim vnitřnosti jedou?
Často si jako první vyberou žaludek ještě potřísněný zažitinou. Přesně tak to právě dělají i v přírodě, kdy sežerou spoustu natrávených rostlinných zbytků a to je velmi důležitý moment jejich chovu.
Vy tady teď máte pohromadě 18 čerstvých mláďat. Když vás poslouchám, jak to, že se nepožerou?
Mláďata zatím tráví svůj žloutkový váček, který slouží jako zásoba na první dny. Začal bych ale líhnutím, kdy mládě nařízne svým vaječným zubem, takovým malým diamantíkem, kožovitou slupku vejce, vystrčí hlavu a začne dýchat. Zárodek totiž dosud ve vejci dýchal skrze vlásečnice napojené na stěnu vejce. Nyní se musí od celého systému odpojit a všechny cévy, včetně žloutkového váčku vstřebat pupeční šňůrou do střev jako brčkem. Proto líhnutí trvá den, i dva.
Varaní vejce tedy nemá pevnou skořápku?
Je měkké, vodnatelné, protože oni neustále komunikují s vnějším prostředím. Oproti ptačím vejcům mají velké nároky na okolní prostředí. Přijímají vodu, vylučují vodu. Specifická je ta dlouhá doba inkubace za specifických podmínek, ale jinak patří inkubace varaních vajec k snadnějším úsekům jejich chovu.
Jak to vejce vypadá?
Je široce oválné s kožovitou slupkou, váží kolem 200 gramů s průměrnými rozměry 10x6 cm. Jinak je důležité, že z posledního zbytku pupeční šňůry, kterou varan nevstřebá, nově odebíráme genetické vzorky k výzkumům. Takže už nemusíme přistupovat k odběrům krve.
Výzkumy? Na co se zaměřují?
Je předčasné o tom mluvit, ale týkají se například způsobu reprodukce komodských varanů, která je fascinující! Varani jsou schopní takzvané partenogeneze, tedy rozmnožení bez účasti samce. Tímto způsobem třeba vzniknul tento sameček za sklem.
Takže matka tohoto samečka nechtěla riskovat poranění zad. Není to nějaký způsob jak obejít bolest?
Kdepak, ta samička dělá první poslední, aby se k samci dostala. Výhoda sexuální reprodukce je zjevná - dochází k rekombinaci genů. Partenogeneze se u varanů vyvinula spíš jako pojistka. Jsou to zvířata z ostrovů. A pokud samička přeplave na nějaký ostrov, může si sama pro sebe vytvořit sexuálního partnera pro budoucí rozmnožování.
Ale opravdu se vždy velmi snaží, aby si nechala rozdrápat záda od správného sexuálního partnera. Právě samici Aranku, matku tohoto varana, jsme tady v zoo museli oddělit. V období ovulace byla nepříčetná touhou dostat se k samci, a byla schopná zdolávat všechny bariéry. Až když se to nepovedlo, sáhla k té partenogenezi.
Aranka je tedy matka varana tady za tím sklem, na kterého vůbec nepotřebovala sex?
Ano, a je zároveň babička čerstvě vylíhnutých mláďat, které jsme viděli. Jsme moc rádi. Dosud se nám vylíhlo 47 varánků a všechno to byla mláďata od Aranky. Větší část vznikla sexuálně, a menší část byli tito samci. Z nejlepšího sexuálního vrhu Aranky z roku 2010 jsme si v zoo nechali dvě samičky a odchovali je zmíněnými metodami přehřívání.
Dochovali jsme si k němu mladého samce z Los Angeles a toto mladé trio jsou vlastně rodiče čerstvých přírůstků. Spadl nám kámen ze srdce, protože předtím jsme si nemohli být jistí, jestli je naše metodika skutečně příčinou našeho úspěchu. Aranka totiž mohla být jen super vhodný jedinec.
Nemusela tedy odrážet běžný vzorek populace?
Ano, může to být jen v uvozovkách výborný plemeník, který se rozmnožuje podmínkám navzdory. Ale teď vidíme, že máme silná mláďata, zdatná i sociálně! Varani přišli do pražské zoo v roce 2004 a k této druhé generaci jsme tedy přišli po dvanácti letech chovu. S ulehčením to bereme jako důkaz.
Říkal jste, že z nesexuální reprodukce se vylíhli samci. To se líhnou vždy jen samci?
Ano.
Tím si tedy zajišťuje nové samečky.
Můžeme najít i méně poetické vysvětlení.
A to?
Varani jsou obligátní kanibalové, kteří požírají menší jedince svého druhu. Každý varan se musí obávat zejména a pouze většího varana, než je sám. Mimo člověka tedy. Je dobré si uvědomit, k čemu je kanibalismus dobrý. Na ostrově nemusí být dostatek velké potravy. Velký varan totiž žere nejen opice, jeleny či prasata, ale i buvoly! Má velmi ostré zuby, kterými způsobuje těžké krvácející rány, navíc je jedovatý. Je to největší žijící jedovatý obratlovec na světě!
Varaní samice si tedy tvoří i potenciální, dostupné zdroje potravy?
Ano. Dospělý varan už totiž nemůže žrát ta nejmenší zvířata, kterých je na ostrově nejvíc - žáby, ještěrky, ptáčky, myši nebo dokonce bezobratlé. To už mu nestačí. Zatímco když malý varan všechno toto loví a uloví, a dobře se vyžere, tuto energii malé kořisti může přinést velkému varanovi prostřednictvím kanibalismu.
Potvrzením této teorie je, že všechna velká zvířata, která varan loví, do jeho původního prostředí nepatří. Byla tam rozšířena člověkem. Co žral varan komodský před tím, než dorazil člověk? Zdejší megafaunu, třeba trpasličí slony. Které ovšem první lovci a sběrači vyhubili. Než člověk vyhubil trpasličího slona a dovezl prase a jelena, uplynuly stovky, možná tisíce let, kdy tam varan v podstatě neměl co žrát. A kanibalismus mu tak mohl zachránit existenci.
Proč by mělo být při kanibalistickém vysvětlení výhodné, že se líhnou jenom samci?
To je zjevné. Samci jsou aktivnější, víc se perou s jinými varany a vůbec víc riskují. Takže se víc vystavují nebezpečí a nechají se ulovit snadněji. Naopak samička si je nějak vědoma své cennosti. Možná ještě existuje třetí vysvětlení, proč se to všechno děje, ale to zatím neznáme.
Pokud se vrátíme do varaního zázemí tady v zoo, zmiňoval jste, jak je složité je vykopat nakladené vejce. V jaké fázi je vlastně přemisťujete?
Okamžitě! Jenom před tím oddělíme samičku, protože věříme v inteligenci varanů. Myslíme si, že varani jsou takřka inteligentní jako psi. Víme to z různých pozorování a náznaků. jak jsou schopní přemýšlet o různých činnostech, jak rozeznávají různé lidi...
Nechceme, aby samička viděla vyhrabávání vajíček a ztratila důvěru v místo, kam kladla. Samička pak má pocit, že vajíčka tam pořád jsou. Je důležité říct, že místo snůšky už pak hájí jen dva tři měsíce po snešení. Pro samici je to obrovský záběr, protože v přírodě v tomto období nežere, už měsíc před kladením to tak je. Po čtyřech měsících bez jídla bývají samice v zuboženém stavu - kost a kůže. Byl jsem na Komodu, vím, o čem mluvím z vlastní zkušenosti. Až mi jich bylo na první pohled líto.
Kdy pak mláďata budete muset začít dávat od sebe? Třeba proto, že pro sebe navzájem začnou být nebezpečná.
Jsou to snůšky od dvou samiček, dvou sester, takže nejprve je rozdělíme od sebe. Jinak to záleží na chovatelské citlivosti a dovednosti. Třeba ze začátku zněla doporučení odchovávat varany jednotlivě, aby si nemohli navzájem ublížit. Ale my jsme velmi lehce tušili a následně i viděli, že takto odchovaní varani mají slabší sociální dovednosti.
My je tedy odchováváme společně, ale je velmi důležité, aby vyrůstali rovnocenně! Když jsou všichni stejně krmení, a všichni krásně rostou, tak je minimální riziko, že se napadnou a sežerou. Ale jakmile některý začne zaostávat, ostatní se na něj začnou dívat jako na kořist. Toho je pak potřeba oddělit. A na to jsme připraveni.
A poslední otázka - kdy budou moci varánky vidět návštěvníci?
Myslím, že tak v sedmi měsících věku. Bavíme se tedy zhruba o červenci, kdy budou naši varánci dostatečně velcí na to, abychom mohli maličko zariskovat. Pustíme je do velké, rozsáhlé, samostatné expozice tady v pavilonu velkých želv místo Arančina potomka. Tomu je dva a půl roku a v rámci evropského chovného programu odcestuje do zoo ve Francii. Varánci se tedy v létě ocitnou v prostředí, kde bude život o trošku rizikovější než v zázemí. Ale s rizikovým životem si varan komodský umí poradit. On vlastně jiný způsob života ani nevede.
Strážce streamu
