Dendrit Kafé je na první pohled malá a útulná kavárna s domácí atmosférou, možná trochu netradiční v tom, že je skrytá mezi panelovými domy uprostřed Hájů.
Uvnitř je klasický kavárenský frmol, ozývá se hluk kávovaru a cinkání lžiček o hrnečky, jenom obsluha je po detailnějším prozkoumání trochu jiná než v klasické kavárně. Tahle je totiž tréninková.
„Fungujeme prakticky stejně jako kterákoli jiná kavárna, akorát u nás obsluhují naši klienti, tedy lidé s nějakou formou duševního onemocnění,“ vysvětluje hlavní rozdíly sociální pracovník Martin Hartman z Dendrit Kafé.
Záměrem kavárny je podle něj umožnit klientům s duševní nemocí zapojení do každodenního života a posílení jejich pracovních dovedností. Zde není ani tak rozhodující, že jde zrovna o kavárnu.
„Práce v kavárně je určitě náročná a jedná se o stresové prostředí, u nás to tak ale do značné míry není. Klienti pracují tři hodiny denně a hlavně v těch méně frekventovaných hodinách,“ vyvrací Martin Hartman myšlenku, že by kavárna měla z duševně nemocných lidí vychovávat budoucí číšníky a kavárníky.
Ve večerních hodinách se kavárna symbolicky mění v útulnou hospůdku a oddych u kávy střídá posezení u piva. Návštěvníci podle zkušeností provozovatelů nemývají s neobvyklou obsluhou problém.
„Naše zákazníky tvoří hlavně studenti a zaměstnanci z přilehlé vysoké školy psychosociálních studií, takže ti vědí, jaká jsme kavárna. Ostatním se to snažíme vysvětlit. Někdy se třeba lidé mohou podivovat nad trochu pomalejší obsluhou,“ uvádí Žitná.
Ta je podle ní způsobená hlavně medikací, která často lidi s duševním onemocněním utlumuje, jinak jsou ale klienti pečlivě vybíráni, aby práci s lidmi mohli v pohodě zvládnout a byla komfortní hlavně pro ně, doplňuje sociální pracovník tréninkové kavárny Dendrit Kafé Martin Hartman.
„Uchazeč o barmanskou pozici projde napřed pohovorem, pak má nějakou zkušební lhůtu, kdy si pak vzájemně řekneme, zda chceme dál pokračovat. Základem ale je, aby klient měl stabilizovaný zdravotní stav, motivaci pracovat a rozvíjet své pracovní a sociální dovednosti. Také by měl být vhodně oblečen a splňovat hygienické návyky. Tak je to ale všude,“ říká Hartman.
V kavárně pro vás obsluha připraví chutné toasty či sendviče a s dobrou kávou nebo vínem se můžete v poklidu začíst do knížky z místní knihovničky. V létě je pak připravena venkovní zahrádka.
Tréninkové kavárnyV Praze jich je několik desítek a vznikají další. Pomáhají lidem vrátit se zpátky do života. V tréninkových kavárnách obsluhují za asistence zdravých kolegů lidé s nějakým druhem postižení. Nejčastěji to bývá psychické onemocnění, ale třeba i mentální nebo hluchota. Cílem je zbavit lidi s postižením společenského stigmatu a dát jim šanci se pracovně a sociálně začlenit. Některé kavárny jsou plně soběstačné a dokážou si na sebe samy vydělat. Většinou ale bývá zvykem, že kavárnám pomáhá magistrát a městská část. V nájmu bývají za výhodnějších podmínek. Na složitější projekty, jako je například rekonstrukce, pomohou různé granty nebo fondy. Café Na půl cesty – Vůbec jedna z prvních tréninkových kaváren v Praze. Kavárna nabízí příjemné prostředí s nabídkou jídla a pití včetně bohatého kulturního programu. Zatížení klientů je zde vyšší a blíží se skutečnému zaměstnání. Po skončení rehabilitace mohou přejít do partnerské Mlsné kavky, kde klienti pracují prakticky tolik jako v běžné kavárně. Tichá kavárna – Jde o první pražskou kavárnu, kde obsluhují neslyšící. Cílem je ukázat, že i neslyšící barmani a číšníci mohou vykonávat náročnou profesi. Přestože jsou schopni práci zvládat, jejich handicap a společenské předsudky jim často brání uplatnit se na otevřeném pracovním trhu. Jídelna kuchařek bez domova – Pracují zde ženy, které mají zkušenosti s bezdomovectvím a nachází se v sociální tísni. Provozují vlastní jídelnu a nabízí catering. Bistro je vegetariánské a interiér jídelny je realizován z recyklovatelných materiálů. V prostorách se kromě nabídky jídla také promítá a konají se zde i různé diskuse a přednášky. |
