Já jsem si toho všiml přibližně před dvaceti lety, když jsem si jako prvovolič začal všímat politiků na billboardech. Vytvořil jsem si vlastní „volební“ barometr. Podíval jsem se na politika a představil jsem si, že člověka s takovým obličejem a postojem potkám před naší samoobsluhou na sídlišti. Musím zrovna koupit mléko a rohlíky, ale mám s sebou kočárek se svým dítětem a kočárky do obchodu nesmí. Otázka byla jednoduchá – svěřím na pár minut své dítě neznámému člověku, který takhle vypadá?
Obvykle jsem se u té představy otřásl a bylo to jasné. Jak bych mohl dát svůj hlas a vládu nad sebou, mou rodinou a krajinou někomu, komu bych nedal ani na chvilku odpovědnost za jedno dítě?
S takovým barometrem je úplně jedno, co politici říkají – protože řeknou cokoliv, aby se zalíbili. Nezáleží ani na slávě – za dvacet let si je stejně nikdo nebude pamatovat. Měřítkem není ani, jak je kdo mocný – protože moc může stejně tvořit jako ubližovat. Jediné, na čem podle mě záleží, je, co ten člověk dlouhodobě dělá – jestli jeho skutky podporují život.
„Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky?“ řekl jeden Mistr. Milé ženy, milí muži – komu byste svěřili život svého dítěte?
