Nedávno jsem čekal u pokladny, když paní přede mnou začala chválit majitele za pultem: „Vy tady všechno máte, já jsem už obešla krámů a tohle jsem sehnala až tu.“ Pochvala se zahradníka ani nedotkla, jen se suše zeptal: „Tak proč chodíte jinam?“ „To víte,“ pokusila se paní o obranu, „mám to daleko.“ „Takže obejdete všechny, a pak stejně skončíte tady!“ pokračoval zahradník přímo.
„Tak já příští jaro přijdu hned sem,“ zkusila paní usmíření. „Jestli tady za rok ještě budu,“ opáčil majitel. „Vy končíte?“ zarazila se paní. „No, pokud budete všichni chodit do supermarketů, tak skončím určitě.“
Ještě nikdy jsem neslyšel říct tuto věc tak otevřeně a srozumitelně. Ta slova nebyla lítostivá ani uražená, spíše oznamovala fakt, který asi všichni trochu tušíme. Kouzlo malých obchůdků je pro mě v tom, že jsou blízko a nakupování v nich je příjemnější a mnohem rychlejší než v supermarketech. Prodavači v nich většinou vědí, co prodávají, jejich doporučení jsou přesná a nesnaží se mi vnutit něco, co opravdu nepotřebuji.
S mnohými majiteli nebo prodavači se za ta léta známe, někdy jsme i přáteli. Takže vím, komu své peníze dávám – a peníze utracené u sousedů zůstávají v naší společnosti a ta postupně bohatne. Pokud tohle baví i vás, zastavte se někdy zase ve svém obchodě na rohu. Na nákup a na kus řeči. Tak je větší šance, že nám tady obchody zůstanou. Je to na nás všech.
www.martinsvihla.cz
