V Praze 5 potkáte „dědečka“ elektromobilů

Až do šedesáti byl věrný klasice, pak si Tomáš Tvrdý pořídil svůj první elektromobil. Chtělo by se dodat: Konečně! Tvrdý je totiž profesí elektrikář. Modrý peugeot s obrázkem elektrické zástrčky na kapotě vlastní teprve rok a půl, vozil se v něm ale už dříve. Původně patřil vůz jeho strýci, Tvrdý si ho od něj koupil za padesát tisíc. Přestože má francouzský elektromobil v technickém průkazu zapsán rok výroby 1999, stále na jedno nabití zvládá nějakých šedesát sedmdesát kilometrů. 

„Z původních baterií se za celou dobu měnila jenom jedna, dvě to má vepředu a další dvě vzadu v kufru. Přijel jsem s tím do Peugeotu a koukali jak zjara, když jsem jim řekl, kolik to po dvaceti letech používání ještě ujede. Říkali, že viděli pět let stará auta, která jsou na tom mnohem hůř,“ vypráví Tvrdý, když sondujeme, kam až by se ze Smíchova dalo dojet. „Strejda si koupil nový elektromobil a už mi říkal, že se mu stýská,“ směje se.

Jeho srdce bije pro francouzské lvy
Auto většinou nabíjí na Smíchově před kostelem, do zásuvky si ho ale dává i v práci v Hostivaři. „Někdo si v práci píchne do zásuvky nabíječku, já auto,“ říká. Člověk samozřejmě musí pořád sledovat stav baterie a cesty si dobře plánovat, na popojíždění po Praze vůz ale bohatě stačí. Tvrdý navíc může zastavit v kterékoliv městské části na modrých parkovacích zónách. Na žádnou delší výpravu se řidič nechystá – na rozdíl od předchozího majitele vozu. 

„Strejda jezdil víc. Bydlel ve Štiříně, ale trasu do Prahy a zpátky na jedno nabití zvládal bez problémů. Zúčastnil se taky Rallye Český Krumlov a s autem vyrazil až do Rakouska,“ vypočítává Tvrdý. On sám plánuje tak maximálně výlet do Klánovic, což je ze Smíchova nějakých dvacet kilometrů. Chce tam navštívit kolegu elektromotoristu, který prý vlastní hned dva podobné muzejní kousky. „Když ale jedu někam dál, přesednu do druhého auta na klasický pohon. Je to taky peugeot. Mám je rád, tvrdím, že jsou to pohodlná auta.“

Padíka za kilák
Ale zpátky k jeho devadesátkovému elektromobilu. Ten má krom baterií vzadu také přídavnou osmilitrovou nádrž na benzin. Tou se vůz například vytápí. „Žere to půl litru na hodinu, takže můžu topit a šetřím baterku,“ ukazuje tlačítka na palubní desce. Díky přídavné nádrži tak nemusí řešit Sophiinu volbu dnešních elektromotoristů: podřídit vše co nejdelší dojezdové vzdálenosti, nebo si rozmařile pustit topení či klimatizaci? 

Než vyrazíme na projížďku smíchovskými ulicemi, zbývá poslední otázka: Kolik dědeček elektromobil vlastně žere? Je to zhruba padesát halířů na kilometr. Naše improvizovaná sedmikilometrová Rallye Smíchov vyšla na tři padesát. 

Peugeot 106 Electric Dvacet let staré auto má sice už docela „nalítáno“, ale baterie mu stále slouží. Při plném nabití je dojezd až 70 kilometrů. Auto je takovou skládankou, mechaniku tehdy dodal Peugeot, elektrický pohon je řízený počítačem Sagem, nikl-kadmiové baterie vyrobila firma Saft a ostatní díly jsou také francouzské provenience. Není to se svými 27 koňmi zrovna trhač asfaltu, ale odpich má díky absenci převodovky slušný. Autíčko, které jako nové stálo přes milion korun, bylo vyrobeno v počtu sedmi tisíc. Z výroby se odporoučelo v roce 2003. Jeho předností bylo nezávislé topení, které neubíralo energii bateriím.