Čtyřiadvacetiletý jezdec, který si v Brně dojel pro desáté místo, se totiž zúčastnil i doprovodné akce na Brněnské přehradě, kde si vyzkoušel jízdu na motorovém vodním prkně – jetsurfu.
Jak jste si užil jízdu na jetsurfu?
Užil jsem si to hodně. Nikdy dřív jsem to nezkoušel, takže to pro mě byla nová zkušenost. Jetsurf je skvělá hračka, neskutečná zábava. Určitě bych to chtěl ještě někdy zkusit.
Bylo to náročné technicky i fyzicky?
Naštěstí jsem měl natrénováno ze zimy, kdy jsem jezdil na snowboardu. Je to do značné míry podobné, ale na nohy to byla docela makačka. A skloubit pohyby ruky, která ovládá plyn, nohou, kterými se snažíte zvýšit tlak na prkno, a pak celého zbytku těla, to chce opravdu čas. Myslím, že jsem se do toho docela dostal, ale ještě je hodně co zlepšovat.
Dostal jste dokonce cenu za nejlepší pád. Vystavíte si ji někam na čestné místo ve vitríně?
Jo, jsem rád, že jsem něčím zaujal. A jsem ještě raději, že jsem tu cenu neobhájil při nedělním závodě. (směje se)
Jezdci absolvují v sezoně mnoho doprovodných akcí. Jaké nejzajímavější jste se zúčastnil vy?
Právě té dnešní. Byl to nejsilnější zážitek ze všech doprovodných akcí, kterých jsem se zatím zúčastnil. Líbilo se mi, že to byla sportovní aktivita, navíc opravdu originální. Venku bylo prý 36 stupňů, ale mně přišlo, jako by bylo padesát. Co lepšího v takovém počasí vymyslet?
Jetsurf je jedním z největších koníčků Jakuba Kornfeila. Jaké záliby máte vy?
Miluju sporty. Hlavně cyklistiku, plavání a lezectví. A samozřejmě jako každý si užívám chvíle, kdy můžu být s přáteli, zapomenout na motorky a užívat si osobní život.
Některé jezdce baví, když je kolem nich rušno a když závodí před domácím publikem. Jiní jezdci to na- opak rádi nemají. Podle vašeho výsledku z Německa se zdá, že vy patříte do první skupiny. Je to tak?
Ani nevím. Ve své kariéře už jsem jel spoustu závodů pod tlakem, některé z nich dopadly dobře, jiné ne. A stejně tak jsem jel i závody, kdy jsem žádný tlak necítil, a i ty dopadly různě. Myslím, že zda jedete pod tlakem, nebo ne, nehraje zas až takovou roli. Jakmile jste na trati, už to neřešíte. Ale je pravda, že s domácí Grand Prix je spojený větší zájem fanoušků, řada doprovodných akcí... Já to vlastně v takovém rozsahu zažil teď na Sachsenringu poprvé, byla to pro mě nová zkušenost. Kategorie MotoGP je z hlediska zájmu fanoušků úplně jiný svět oproti nižším kubaturám. Ale já jsem si to docela užíval a energii od fanoušků pak přetavil v dobrý výsledek.
Není to tak dlouho, co tovární týmy byly na úplně jiné úrovni než satelitní a privátní. Loni se ale vše změnilo a letos to pokračuje. Jezdci z netovárních týmů dojíždějí často na pódiových umístěních a občas i zvítězí. Čím to podle vás je?
Těžko říct. Hodně věcí se změnilo. Jezdci, elektronika, pneumatiky, pravidla. Všechno dohromady to pak přináší mnohem nevyzpytatelnější výsledky. Třeba právě na pneumatiky si někteří jezdci stále nemůžou úplně zvyknout. Mně osobně vyhovují. Ale hlavně tovární týmy se samozřejmě snaží své motorky neustále vylepšovat, a ne každý pokus musí být úspěšný. Pak se paradoxně může stát, že to, že jste o krok napřed, se změní ve vaši nevýhodu.
Vy jste si v Brně v roce 2008 odbyl svůj debut v mistrovství světa. Jak na ten závod vzpomínáte?
Bylo to s motorkou KTM a s mým německo-španělským týmem. Měli jsme malý stánek, ve kterém bylo šílené horko. Závod se mi vůbec nepovedl. Spálil jsem spojku a do cíle tak nedojel. To byla velká chyba, možná právě z nervozity. Takže raději vzpomínám na následný závod v Misanu, kde jsem získal první mistrovské body.
Vaše první a jediné vítězství v Moto3 přišlo také tady a pak jste tu zvítězil iv Moto2. Sedí vám tedy brněnská trať?
Ano, na Brno mám skvělé vzpomínky. Vyhrál jsem v mistrovství světa pět závodů, z toho dva tady. Je to velmi rychlá trať s kvalitním povrchem. Baví mě to tady.
