Pokud vám sdělí, že jste obstál, čekají vás nádherné roky výcviku, říká horský vůdce

Jak jste se k práci horského vůdce dostal a co vás na ní lákalo?
Na sklonku roku 1991 jsem začal příležitostně pracovat pro tehdejší široké spektrum cestovek a autodopravců jako řidič autobusu. V té době jsem studoval Pedagogickou fakultu v Ostravě, obor tělesná výchova-občanská nauka. Vysokohorská turistika, lyže, kola, vodácké akce a lezení, to všechno byla jedna velká paráda! Všichni totiž chtěli ven za hranice, do Alp a Dolomit, které jsme znali jen z propašovaných obrázkových časopisů na křídovém papíru! V roce 1993 jsem ještě absolvoval zkoušku na tehdejší vázanou živnost průvodce cestovního ruchu. Ve spojení s řidičským oprávněním na autobus a vztahem ke sportovním aktivitám by mi šéfové cestovek tehdy utrhli ruce!

Co následovalo po doslova pionýrských začátcích?
Po zdárném ukončení studia jsem nezamířil na vojnu ani neklepal na dveře ředitelen okolních škol ve snaze požádat o práci. Po chvíli na rozkoukání v Anglii jsem vyrazil do Ameriky na zkušenou. Přesně po vzoru českého Honzy. Tam jsem se mimo jiné poprvé setkal s profesionálně prováděnou „guidovskou“ řeholí. Po základním zorientování se ve finanční a časové náročnosti výcviku, jsem ale tuto myšlenku opustil. Hvězdy to nakonec zařídily i když to trvalo dalších deset let. Za tu jsem dobu nasbíral zkušenosti a vyzrál! Prostě asi to tak mělo být.

Co předcházelo tomu, než jste se horským vůdcem stal?
Sebereflexe. Rozhodnutí. Papírování. Přijímací zkoušky – tři dny v terénu. Podle mě to byla nejtěžší část celého procesu. Moc prostoru pro chyby tam nebylo.

Vzdělávací kurz U přijímacích zkoušek musí žadatel předložit čistý trestní rejstřík, potvrzení o zdravotní prohlídce a výpis výstupů a túr, které dosud absolvoval. Po splnění zkoušky adepta čeká následující výcvik. 6 dnů teorie 10 dnů sjezdové lyžování 24 dní skialpinismus a vše o lavinách 4 dny sportovní lezení 6 dnů pískovcové lezení 10 dnů lezení v horách 5 dnů první pomoc a zdravověda 5 dnů lezení v ledu 6 dnů vysokohorské túry lehké 10 dnů vysokohorské túry těžké Celkem kurz obsahuje přibližně 90 dnů výuky. Po roce se skládá aspirantská zkouška, kdy aspirant může vést klienty pod dohledem horského vůdce. Celý kurz je pak zakončen závěrečnou zkouškou na titul horský vůdce.

Jak to probíhalo a co následovalo pak?
Pár adeptů odjelo domů hned po prvním dni, někteří opustili místo konání po druhé večeři. Pokud vám ale sdělí, že jste obstál, pak vás čekají tři nádherné roky. Přesněji něco málo přes 100 dní výuky na skále, na sněhu a v ledu! To vše se děje ve snových destinacích s top guidy a místními znalci oblastí. Pak prudíte okolí a berete do hor kamarády a známé, abyste si na nich vše naučené zažili a zautomatizovali.

Mezi adepty horských vůdců jsou známá jména – Radek Groh, Dany Menšík. Míváte společná setkání?
Každoroční prosincová valná hromada spolku je tak napůl společenskou události. Probírají se ale i záležitosti z každoročního celosvětového mítinku UIAGM, případně i poučení z nehod, ke kterým celosvětově došlo. Dříve vše probíhalo ve stylu filmu Slavnosti sněženek, poslední léta je to už blízké spíše bruselskému stylu zasedání. Každé tři roky pak absolvujeme praktické dvoudenní prolongační školení s novinkami ze všech mezioborových oblastí.

Do kterých oblastí jste se jako horský vůdce dostal?
Zatím se „guidovsky rozehřívám“. (smích) Bylo to například lezení, trekování a canyoning v národních parcích USA, Mexiku, Kanadě, Guatemale. Směrem východním pak Rusko, Gruzie, Čína, Mongolsko, Indie, Nepál. Bylo to ale nezapomenutelné i na českých pískovcích v Adršpachu, na Prachově a v Labáku (Labské pískovce). To vše s ohledem na světovou raritu těchto skal a na etiku lezeckých výstupů.

Říkal jste, že jste odmítl skialpy v Japonsku.
Se zájemci jezdím také heliski, například ve Švédsku, nebo i klasické skialpové přechody v evropských horských destinacích. Teď jsem obrečel zmíněné Japonsko. Holt jsem stále ještě ve službách hasičského sboru. Člověk nemůže být všude!

Který z terénů nebo která aktivita je vám nejbližší?
Mám to nastavené bez výraznějších preferencí aktivit, terénu a destinací. Jelikož si ale mohu vybírat, tak preferuji vertikální aktivity – lezení a vysokohorskou turistiku. Prostě být v horách pěkně „face to face“. Skialpové a lavinové kurzy, taková ta forma frontální výuka mě moc nebere, asi pozůstatek z mé kantorské éry!

12 fotografií

Jako adepti jste museli absolvovat výcvik ve všech terénech.
Je třeba být takový univerzál! Mám také rád vícedenní skialpinistické přechody se „sbíráním vrcholů“. To předpokládá poměr vůdce/rekreant 1:1 maximálně 1:2. Akce typu heliskiing jsou takovou třešničkou na dortu, jsou spíše za odměnu. Jakmile pověsím hasičinu na hřebík, mám předjednané sezonní vodění lidí na Novém Zélandu. Už se na to moc těším!

Rozsah přijímací zkoušky Lezení skála Lezení v lezečkách VI UIAA lezení v pohorkách V UIAA lezení v pohorkách III UIAA nahoru a dolů Led lezení v kolmém ledu 90° lezení v ledu 50° nahoru a dolů dobrá technika chůze na mačkách sestup, výstup, traverzy svahu na sklonu 30-45° Lyže skialpinistické lyže a vázání. Vše s batohem krátký oblouk krátký a střední oblouk, střídání oblouků opakovaně jistá jízda ve volném terénu libovolnou technikou na různých druzích sněhu

Máte šanci si prověřit kondici člověka, než se s ním navážete na lano?
Určitě mám, ale není to vždy potřeba! Hodně záleží na vytčeném cíli. Pro představu takový Gerlach. Nechci tuto túru nijak bagatelizovat. Jde o orientačně náročný výstup – pokud jej nemáte „nachozený“ – ve vysokohorském prostředí a s převýšením 1000 metrů. Pokud ale víte kudy v klíčových místech a za předpokladu čitelného vývoje počasí, dovolím si tvrdit s téměř 100procentní jistotou, že se budeme společně radovat u vrcholového kříže, respektive u baru na Sliezském domě po ukončení túry. Zda to bude ale za rychlých pět hodin, nebo za dlouhých, vyčerpávajících 13 hodin, to už je jiné téma!

To byly Vysoké Tatry za ideálního počasí. Jak je to ale v jiných případech?
Naopak třeba takový přechod Matterhornu z italské na švýcarskou stranu, to už je vážný podnik, který alespoň já nepodniknu hned tak s každým, jen tak na zavolanou.

Měl jste někdy jiný důvod než časový, že jste musel klienta odmítnout?
Ano. Tedy nemusel, ale chtěl! Mám jednu výhodu či nevýhodu a tou je má pravdomluvnost. Nechodím kolem horké kaše! Jsem ve věku, kdy si života užívám, nepotřebuji cokoli dokazovat sobě či druhým a také už nemusím být nutně kamarád s každým. Opět je zde i ten leitmotiv hobby (pozor – nezaměnit za neprofesionalitu!), kdy práci buď beru, nebo prostě ne. Jednoduše proto, že nemusím! Ten společně strávený čas v horách totiž musí obohatit obě strany!

Jsou i další důvody, proč říct ne?
Slovo: „bohužel“, zní v poslední době častěji, než bych si přál. Den má 24 hodin, kalendář nenafoukneš, a tak je ten můj nyní už plně obsazen do jara 2020! Z toho se podle předchozích zkušeností nerealizuje pouze méně než 10 procent. Přeci jen, akce se domlouvají dlouho dopředu a někdy se situace časem vyvine jinak. Přes veškerou snahu obou stran, nenajdeme s rekreantem jiné řešení. Nejčastěji to bývá způsobeno zdravotními, rodinnými či osobními komplikacemi.

Tarif horského vůdce Obvyklý tarif za vedení v horách ve skále, ledu, mixech a ve skialpinistických terénech je 200 EUR za den, nebo v korunách podle aktuálního kurzu. Cena obsahuje vedení túry, nocleh a polopenzi vůdce. Zdroj: Česká asociace horských vůdců

O čem se tak bavíte s člověkem, kterého máte na druhém konci lana?
Většinou prodebatujeme rozličná témata. Prací a rodinou to obvykle začíná, přes záliby k politice…, ale jelikož hory léčí, často se pod návalem emocí dozvíte mnohá tajemství z osobního života! Nebo se naopak jen mlčí! Zážitky tam prostě jsou. Jak se říká - nemusí být vždy hezké, ale musí stát zato. I když ne každý má ideální, takové to katalogové počasí.

Jak je to s placením vašich služeb?
Naše „denní služné“ není malá částka. Někdo na ni doslova léta spoří, někomu naopak stačí jen kliknutí v internetovém bankovnictví! Před lety jsem přestal přijímat hotovost, nějak to kazilo celkový pocit po ukončení fajn dne. Takže žádný „veksl“, ruce si umažeme jen o skálu!

Co brání tomu, abyste byl vůdcem „na plný úvazek“?
Nic. Zatím je to můj koníček, který se sám financuje a dělá radost oběma stranám. Stále mě ale baví a uspokojuje i výjezdová činnost v rámci hasičského záchranného sboru. Je to práce, která má smysl! Je ale pravdou, že v poslední době mě začíná čím dál více časově omezovat, a tak se asi jednou ráno probudím, zajedu poděkovat klukům spolubojovníkům do toho našeho „ústavu“ za spolupráci a hotovo! Budoucnost…

Může se z českého horského vůdce stát milionář?
Nemůže! Všichni už totiž jsou. A nejen ti čeští! To jste nevěděl? Nejsme milionáři v penězích, tím je spíš každý, kdo vlastní dům či malý byt v Praze. Ale zážitkově se alespoň já považuji nejméně za multimilionáře! Takovou „kancelář“ jakou máme, nemá také hned tak někdo…, Možná námořníci, ale ti to mají přeci jen trošku monotematičtější, ne?

Práce horského vůdce vypadá dosti idylicky.
Zmínil jsem třeba náš „office“ v krásném prostředí hor, zajímavé destinace, fotogenické záběry, taky se udržujeme fit, neboť jsme stále v pohybu, poznáváme lidi a rozličné kultury. Celé se to může jevit dosti romanticky. Realita je přeci jen trošku jiná. Hodně času strávíme v autě, letadle či v poslední době v čím dál více přeplněných chatách. Je to práce jako každá jiná. Někdy dřina a nervy, jindy pohodové slunečné dny, které bych rád popřál všem. Nejen těm, kteří dočetli až sem.