Ke konci května jste vydala singl Bumerang, jaké jsou na něj ohlasy?Pozitivní. Já vnímám nejvíc reakce fanoušků na koncertech, kde už píseň hrajeme, a tam to bylo super. Ale jinak jsem se naučila komentáře nečíst, kromě svého Facebooku. Dělám si svoje a jsem na singl pyšná a stojím si za ním.
Bude následovat i album?
Ne, je to čistě singl. Udělali jsme ho asi před devíti měsíci, ale až teď jsem pocítila, že bych ho mohla pustit ven. Myslím, že je to dobré na léto, taková pozitivní písnička. Ale na desku ještě nemám koncept nebo nápad, který bych jí chtěla vnuknout.
V klipu k novému singlu je řada archivních záběrů, to byl záměr přímo k písni?
Všechno se to váže k deseti letům, které stále slavím. A Bumerang je předzvěstí dokumentu Ewa Farna 10, který vyjde na podzim a bude poděkováním fanouškům. Zrekapituluje moje desetiletí, jak vše probíhalo. Měli jsme spoustu materiálů, takže jsme si říkali, že by byla škoda to nevyužít třeba i na klip. Kromě archivních záběrů jsou v něm i záběry z velkého loňského koncertu ve Foru Karlín.
Můžete o tom dokumentu prozradit něco víc?
Nejde o filmový štáb, že by za mnou běhalo dvacet lidí. Dělají na tom dva kluci, se kterými se často scházíme a točí se mnou už dva roky. Jsou to navíc i kamarádi, takže je to i dost otevřené. Pouštíme je blízko. Dokument je o různých pocitech, které jsem prožívala třeba jako dítě v dospělém světě, když jsem pojila muziku se školou, nebo když jsem dorůstala a měla jsem za zády pořád média. Jsou tam i rozhovory s lidmi kolem mě, a to třeba i s rodiči, kteří normálně rozhovory nedávají.
Půjde dokument i do kin?
Měli bychom jet deset akcí v Česku a deset v Polsku po kinech. Na každé premiéře budu osobně. Chystáme ten projekt na oba trhy, takže když mluvím česky, jsou tam polské titulky a naopak. Zaměřujeme se na to, aby to bylo pochopitelné pro oba trhy.
Podzimní koncert k deseti letům byl pro vás vrchol, co chystáte dál?
Byla to obrovská akce, protože jsem ten koncert poprvé pořádala. Asi pět měsíců před akcí jsme se rozloučili s managementem, takže jsem si pak říkala, že to může být velký průšvih. Začala jsem tedy shánět nový management i lidi, kteří mi s tím pomůžou. Byla to každodenní práce, neuvěřitelná škola, hroznou spoustu věcí jsem se naučila řešit, ocitla jsem se v nové roli, produkovala a režírovala jsem si koncert. Naučilo mě to hrozně pokory. Teď slavíme deset let v Polsku. Mám za sebou výroční televizní koncert a navíc jsem tam byla i porotcem soutěže Idol. A teď už pojedeme sérii letních koncertů, takže je toho dost. Někdy si říkám, že potřebuji na pár dní odjet někam k vodě a odpočinout si. Ale na druhou stranu je fajn, že práce je a můžu dělat, co mě baví.
Hodně cestujete. Jak si krátíte čas?
Nejvíc spíme, protože často jezdíme v noci. Navíc jsem dala k deseti letům sobě i kapele dodávku, takže tam máme stolečky, televizi, zásuvky a můžeme i pracovat. Když už máme dost práce, tak koukáme na seriály. Doporučuji třeba Black Mirror. Je to o technologiích, o budoucnosti, ale nejděsivější je, že se to děje už teď. Je to depresivní, ale je to skvělý seriál a měl by nám sloužit jako varování.
Na festivalu Metronome vystoupíte ve speciálním setu s jazzovým kytaristou Davidem Dorůžkou. Jak k této spolupráci došlo?
Na léto máme poprockový set, v němž se vracíme i ke starším písničkám z prvních desek. Ale program na Metronome je vytvořený pouze pro tu akci. Mé popové písně budou jazzově oblečené. My jsme takovou desku vydali v Polsku a na základě toho nás pořadatelé oslovili. Některé písně tedy budou v polštině. A k tomu se nám hodil jazzový host, proto s námi bude hrát David Dorůžka. Mé písně v jazzovějším podání zřejmě některé hodně překvapí, určitě to bude ojedinělý koncert.
Zkusila jste si dabing i píseň pro film. Chtěla byste si v nějakém snímku také sama zahrát?
No jasně. Nějaké nabídky přišly, ale nechtělo se mi do nich. Neláká mě muzikál, obecně se mi ten model moc nezamlouvá. Ráda bych si zahrála klidně i v divadle. Muselo by to ale sednout, jako s tím dabingem. To byl hudební animák, kde jsem dabovala drzou rockerku, která byla zároveň hodná. Kdyby přišla nabídka na film, tak jsem otevřená. Musela bych ale vědět, kdo to dělá, musela bych mít důvěru k tvůrcům. Žánr bych neřešila. Je to jako s hudbou, tu také nedělím. Buď je dobrá, nebo špatná.
