Co přesně vědci při zkoumání plastového odpadu zjistili?
Zmapovali, kolik plastů jsme vyrobili a co se s ním stalo od počátků používání. Ta čísla jsou děsivá. Od padesátých let jsme vyprodukovali 6,3 miliardy tun plastového odpadu. Jen zhruba 9 procent bylo zrecyklováno, naprostá většina, 79 procent, skončila na skládkách nebo v přírodě a 12 procent bylo spáleno.
Jak to, že tolik plastů končí právě v oceánech?
Je to přirozené, vyhozené plasty unáší vítr či proud v řekách, až skončí v oceánech, kde se hromadí. Víme jistě, že už první jednorázové kelímky se dostaly do moře. To bylo v roce 1976, kdy firma Yoplait představila při příležitosti olympiády v Montrealu nový obal z lehkého plastu. Tehdy lidé jogurty s olympijskými kruhy na obalu koupili, snědli a zbytek vyhodili. Jistý Rob Gordon se letos procházel po pláži, kelímek z roku 1976 zde našel – prakticky neporušený – a dal jeho fotku na internet. Jenže nyní vyrobíme a vyhodíme mnohem více plastového odpadu než tehdy – podle vědců pochází polovina plastu, která se dostala do oceánů, z posledních patnácti let. A tento odpad ohrožuje ryby, želvy i mořské ptáky.
Ale plastové odpady z České republiky se až do moře nedostanou...
Fyzicky se z Česka dostávají do oceánů a moří jen malé plastové částečky, mikroplasty. Ty vznikají například při praní syntetického prádla nebo unikají z kosmetiky – některých sprchových gelů či peelingů. Plasty u nás ale znečišťují řeky a lesy a část z nich stále končí ve spalovnách. Ovšem důležité je, že Česko spolurozhoduje o evropských zákonech, které mohou účinně omezit znečištění plasty v mořích a oceánech. Hlasovat se o nich bude už na podzim.
Nemohou za současnou situaci spíše rozvojové země v Africe či Asii?
Plastové znečištění je problém globální a musí se řešit všude ve světě. V jihovýchodní Asii, kde jsou plasty obrovský problém, právě vzniká protiplastové hnutí. A dílčí úspěchy jsme zaznamenali i v Africe, kde například v Senegalu zakázali používání jednorázových tašek. Ale i v Evropě je třeba řadu věcí změnit. Vzorky, které jsme nyní odebrali ve Středozemním moři, ukázaly, že 96 procent veškerého odpadu tvoří plast a že množstvím odpadu se blíží k takzvaným velkým oceánským odpadkovým vírům. My v Evropě máme tu výhodu, že můžeme vymyslet a otestovat řešení a stát se příkladem pro ostatní.
Je nějaká možnost, jak současný stav změnit? Vyčistit oceány od plastu?
Vyčištění oceánů, pokud se neobjeví nějaká přelomová technologie, by trvalo stovky let a stálo obrovské peníze. Plast je navíc rozprostřen ve vodním sloupci a rozpadá se na mikročástice, které mohou být i na dně, a to jakékoli pokusy o vyčištění ztěžuje. Opět se budeme muset spolehnout na přírodu, že plasty časem rozloží, i když to bohužel bude trvat desítky či stovky let. Nyní se musíme zaměřit na to, aby se do oceánů už nedostával další zbytečný plastový odpad. Protože když to nezvládneme, bude plast v oceánech v roce 2050 vážit víc než všechny ryby dohromady.
Češi jsou známí tím, že odpad hodně recyklují. Nestačí to?
Češi dobře a rádi recyklují, to je pravda. Ale zkuste si v obchodě koupit recyklovanou PET láhev. Nenajdete ji. Vytříděné PET lahve se místo na výrobu nových lahví používají třeba do zátěžových koberců, které pak už recyklovat nelze. Ještě důležitější než recyklace je předcházet vzniku odpadu – tu petku si tedy raději vůbec nekoupit a napít se třeba vody z kohoutku, která je zrovna u nás stejně kvalitní jako balená voda. Vhodné je věci znovu používat – naplnit si vlastní, klidně i plastovou láhev, místo petky na jedno použití.
Může člověk nějak omezit používání plastů?
Už jsem zmínil zbytečné kupování balené vody, ale je spousta jednorázových věcí, kterých se lze zbavit, aniž by nás to stálo příliš námahy – například brčka, sáčky na led či nejrůznější plastové pytlíky. A spousta obalů má i v obchodě své alternativy, například smetánky do kávy můžete nahradit jiným obalem. Na nákup můžete přijít s batohem nebo vlastní taškou a nebrat si další zbytečnou igelitku, kterou budete doma skladovat a pak ji vyhodíte.
Strážce streamu
