Představte trochu nový film a svou postavu Olgy. Na co se můžou diváci těšit?
Je to příběh jedné holky, který sledujeme od dětství až po dospívání. Jak člověk prožívá určité etapy svého života a jak ho ovlivňuje povaha. Postava Olgy, kterou hraji, je obyčejná holka z vesnice. Má dobré srdce, ale trpí komplexy. Nemá zdravé sebevědomí a přitom velká očekávání od života. Její největší touha v životě je, aby jí někdo miloval. Všechny ty situace, jako maturitní ples, první láska či zaměstnání jí ale přinášejí zklamání. A ona se ptá proč? Postupně vše graduje, až dostane Olga velkou facku od života. Pak teprve dochází ke zmoudření a uvědomění se. Autorka scénáře Halina Pawlowská vše podává s mírnou nadsázkou. Navíc film provází vnitřní hlas hlavní hrdinky, ovšem už jako zkušené ženy, takže my také částečně rekapitulujeme Olgy život.
Z traileru je vidět, že jste procházela různými proměnami...
Ano, chtěli jsme postavu odlišit maskérsky, a tak vytvořit vývoj a stárnutí postavy, takže se měnil make-up i účesy. S tím jsme si chtěli pohrát.
Sama jste se při ztvárnění postavy třeba vrátila do svých osmnácti?
Určitě, vzpomínala jsem. Když jsem hrála mladší Olgu, tak to ve mně evokovalo prostinkost a naivitu. Dívku, která ještě nemá zkušenosti. Žije trochu v takové pohádce.
Mluvila jste o tom, že Olga nemá sebevědomí. Vy jste na tom byla v mládí podobně, že?
Když jsem si scénář poprvé přečetla, tak jsem se zaradovala a řekla si, že je to shrnutí celého mého života. Tedy doufám, že už je to taková tečka za určitým obdobím a teď už se posouvám dál. (smích) Měla jsem pocit, že máme mnoho společných bodů a jedním z nich byla ta nesebedůvěra v mládí. I když jsem byla ve své profesi úspěšná dost brzy, tak se mnozí divili, proč si nevěřím. Ale ono to nemá s tím úspěchem až tak moc společného. V tomto směru na sobě pracuji pořád.
Jste také známá tím, že se na role dost připravujete. Jak to probíhalo u tohoto filmu?
Na Olgu jsem se připravovala intenzivně měsíc před natáčením. Ještě nikdy jsem nehrála postavu, která by byla na plátně od začátku až do konce filmu, a ještě by takto kontinuálně stárla a byl vidět její vývoj. Udělala jsem si takovou mapu a vymýšlela si k určitému věku a situacím, co v tom období ona zrovna nejvíc prožívala. Kladla jsem si otázky: z čeho má Olga největší strach, jaké jsou její sny a touhy. To mi pomohlo, si celou roli dotvořit a vymyslet více vrstev. Myslím, že příprava je velmi důležitá a tvoří tak šedesát procent výsledné práce.
Takovou velkou roli jste u nás ve filmu neměla už dlouho, bála jste se?
Filip Renč si myslí, že je to můj comeback. Je pravda, že jsem v Čechách hrála spíš menší role, protože jsem se věnovala zahraniční kariéře. Z role jsem měla zdravý strach, byla to velká zodpovědnost a výzva. Ale já to riskla.
Zmínila jste Filipa Renče, jaká s ním byla spolupráce?
Úžasná. Všechno měl dobře připravené a dokázal hlídat všechny složky filmu. Snažil se každý detail udělat co nejlépe. Byl také zdravě přísný, aby vše klapalo, protože u českých filmů se musí kvůli napjatému rozpočtu stihnout mnohem víc než v zahraničí. Ale také se vším nechával bavit.
Snímek Zoufané ženy dělají zoufalé věci půjde do kin přesně po roce od Všechno nebo nic. Těsně předtím jste ještě hrála v Anděl Páně 2. Čím to, že vám chodí nabídky na komedie?
Je to pro spoustu lidí překvapení. Byla jsem tady zaškatulkovaná spíš pro dramatické role. Já jsem za tu změnu ráda. Je to pro mě trochu nepropátraný terén. A asi to souvisí s tím, že já se měním a v životě jsem veselejší, tak se to odráží i na nabídkách. To, co člověk vyzařuje, tak i přitahuje.
Je na obzoru nějaká další komedie, kde budete hrát?
Měla jsem nějaké nabídky z Čech, ale zatím jsem je odmítla. Bylo to často na delší úvazek a já se ještě rozhodla pokoušet kariéru v zahraničí. Teď jsem víc v kontaktu se svými agenty a vymýšlíme plán na další rok. První kola castingů si dneska už člověk dělá doma sám a pak to jen pošle. Není nutné někam cestovat, což je výhoda. Mám jeden scénář doma, mělo by se točit někdy na jaře, ale to neznamená, že roli dostanu, je to souhra spousty věcí. Hodně castingů odevzdávám, ale pak musí mít člověk i štěstí.
To vy jste ale už několikrát u zahraničních děl měla. Na co nejraději vzpomínáte?
Seriály Legendy a Génius, to byly krásné příležitosti. Seriál Legendy byl pro mě asi nejsilnější, protože jsem v něm hrála druhou hlavní ženskou postavu. Mít takovou roli v americkém seriálu, mi pomohlo, abych si v Americe mohla najít manažera. Nejen, že mě to bavilo svou komplexností, protože seriál byl rozdělen do několika časových linií, takže ho divák musel opravdu sledovat celý, aby se dozvěděl pointu. Já hrála Ilyanu, když jí bylo osmnáct, pak, když jí bylo třicet osm. Byla to i dost barvitá postava. No a Marie Curie v Géniovi? To bylo nádherné. Dočetla jsem se o ní zajímavé věci z jejího osobního života. Navíc mladého Einsteina hrál skvělý herec Johnny Flynn, se kterým jsem si porozuměla i lidsky.
Jaký je rozdíl mezi natáčením u nás a v zahraničí?
Obrovský. Vše se odvíjí od rozpočtu. První věc je čas na přípravu. Tady je často režisér, scenárista i producent v jedné osobě, ale v zahraničí na všem pracuje mnohem více lidí, více profesí. Vše je skvěle připraveno, takže je i herec více v klidu a může odvést co nejlepší výkon. V Americe také sledují sledovanost, ale můžou poté seriál prodat do celého světa, takže návratnost je jednodušší.
Objevujete se i v dabingu a načítáte audioknihy. Jak jste se k tomu dostala?
Postupem času. Dříve jsem rozhlas nebo audioknihy nedělala, měla jsem strach, protože jsem se při čtení hodně přeříkávala a četla něco jiného než bylo napsáno. (smích) Teď už ale dělám dabing, rozhlas i audioknihy. Načítala jsem třeba krásný román Jako zabít ptáčka. Když hrajete všechny postavy, tak je to docela náročné, takže jsem se také musela připravovat a různě jsem si třeba barevně podtrhávala jednotlivé postavy.
Jak vnímáte situaci v Sýrii, odkud pochází část vaší rodiny?
Teď návštěva Sýrie určitě není ideální. Máme tam ještě část rodiny, která je křesťanská. Nějak spolu kontakty udržujeme. Je to ale opravdu smutné, co se tam děje. Je strašné, že díky náboženství dochází k takovému nedorozumění mezi lidmi. A navíc, jak lze to náboženství zneužít. Jsou to asi zkušenosti, které potřebují ti lidé zažít, aby si uvědomili, že začínat válku je špatné. Takže jsem moc ráda, že mohu žít v naší krásné a bezpečné zemi. V zemi, která je plná krásných míst a památek s tak bohatou historií.
