Málokterá otázka dnes každého politologa překvapí méně než: „Tak kdy bude vláda?“ Bohužel odpověď není zcela jednoduchá. Povolební vyjednávání už probíhalo v různých schématech, rovinách a sestavách, několikrát se už zdálo, že je vše dohodnuto, a o pár hodin vše vypadalo zase jinak.
V situaci, kdy se názory a postoje jednotlivých aktérů na podobu vlády mění ne každým dnem, ale někdy i během dne, si snahou o odpověď na výše uvedenou otázku člověk spíše zavaří.
Ani současné jednání na půdorysu ANO 2011 a ČSSD s podporou KSČM nemusí dopadnout tak, jak to dneska vypadá. Přestože každý subjekt účastnící se tohoto projektu musel či bude muset udělat určité ústupky, přesto (anebo právě proto) je jeho konstrukce stále velmi křehká. Míst, kde to může narazit, je pořád dost.
Programově se zdá, že je na hlavních zásadách spolupráce ANO 2011 a ČSSD shoda. To ani není moc překvapivé, programově neukotvené hnutí ANO by se z tohoto pohledu patrně mohlo dohodnout s kýmkoli. Už z minulého pokusu ale víme, že daleko citlivějším tématem je rozdělení portfolií ve vládě, zejména ve vztahu ke dvěma zájmům menšího koaličního partnera: 1) získat ministerstva, kde mohou prosazovat svoji politiku a 2) získat ministerstva, díky nimž budou moci mocensky vyvažovat a kontrolovat silnější koaliční stranu, zejména je-li její šéf a premiér trestně stíhán.
To bude asi klíčová věc, kterou bude zvažovat necelých 19 tisíc členů ČSSD, kteří dostanou schválení vstupu své strany do vlády k rozhodnutí v referendu. A to je jedno z míst, kde může koaliční projekt narazit.
