Už makedonský vládce Alexandr Veliký ve 4. století př. n. l. propagoval holení. Věřil, že díky němu muži vypadají úhledněji. Bradka byla pro změnu výsadou egyptských faraonů. Jinak se ale ve starověkém Egyptě prosazoval kult absolutního vyholení. Muži i ženy se holili úplně všude. Z této doby jsou také dochované zmínky o prvních lazebnících a lazebnických školách. Však i první břitvy nalezené archeology jsou právě ze starověkého Egypta. Zvyk holení přijali i starověcí Řekové a Římané. Ve středověku péče o zevnějšek trochu upadla a z hladkých tváří se přešlo na tváře zarostlé. Nošení plnovousu byl jakýsi výraz mužnosti a moci.
Tomáš Kožíšek
Podoba holičství, jak ho známe dnes, se začala formovat na přelomu 19. a 20. století. „Pánské salony existovaly dříve než kadeřnictví pro dámy. Model rodiny byl historicky nastaven tak, že chlap byl ten, kdo se prezentoval navenek. K holiči chodil pravidelně, třeba před návštěvou kostela,“ říká Tomáš Kožíšek, který je v Česku považován za guru pánských holičství. Byl to totiž on, kdo tu v roce 2010 založil první barbershop.
K holiči začali pravidelně chodit movitější muži. Ostatní se holili doma břitvou, což bylo značně náročné. Začátkem 20. století přišel ve válce s vousy zlom. Muži dostali do rukou novou zbraň. King Camp Gillette si dal v roce 1901 patentovat jednorázový holicí strojek s výměnnými čepelkami (viz box). „Domácí“ holení díky němu začalo být o fous jednodušší. To ale neznamená, že by muži přestali chodit do holičství. Navíc holiči se mužům nestarali jen o tváře, ale i o vlasy.
Doba temna
V Československu se pánské podniky na začátku 20. století těšily velké oblibě, holení bylo vážené řemeslo. Od 20. let byla v zemi i akademie holičů. Cech měl také velkou ekonomickou sílu. Jenže přišel rok 1948. Došlo ke znárodnění podniků a tím i jejich devastaci. Ačkoli pro holiče přišla doba temna, nacházela se v Československu jedna hvězda oboru. Emanuel Kodým, žižkovský holič, kterému známí říkali důvěrně Eman.
„Mít účes od Emana bylo snem každého pražského chlapce. Do salonu k Emanovi se však museli předem objednat a platili tehdy neskutečných 12–16 korun (běžné ostříhání stálo 1 korunu),“ píše se v knize Jak vytvořit atraktivní obchodní název firmy, služby, produktu, značky. Eman, populární mezi pražskou mládeží 50. let 20. století, byl lidovým označením pražské verze pánského účesu à la Elvis. Vlasy se vyčesaly doprostřed hlavy do obrovské čupřiny natužené cukrovou vodou nebo glycerinem. Po stranách se naopak přičesaly.
V Praze naleznete pobočky Thomas’s Barbershop již na třech místech.
Legendu o Emanovi zná i Tomáš Kožíšek, připomíná ale, že z populárního účesu se postupem času stalo něco, co bylo totálně out. „Kdo měl účes na emana, byl ostříhaný na blbečka,“ směje se holič, který se vyučil řemeslu v roce 1986.
Jeho první práce byla tehdy v saloně na Poříčí. „Levnější střih pro pány tehdy stál devět korun a něco složitějšího bylo za třináct. Kadeřnice, které byly nové a nebyly si jisté, kolik si účtovat, se vždy obrátily na starší kolegyni a zeptaly se, zda jede dnes domů třináctkou, nebo devítkou. To byl takový tajný kód,“ směje se Kožíšek, který zažil i útlum pánských salonů, jenž nastal po roce 1989.
„Rozbilo se socialistické fungování a holiči chtěli být spíš kadeřníky. Pánské služby byly upozaděny. Šlo totiž o levnou službu, která není kreativní. Všichni naopak chtěli dělat něco moderního. V kurzu byly unisex salony. Pár pánských holičství sice bylo, ale stříhal se tam jeden zákazník za druhým, bez mytí, za pár korun,“ vzpomíná Kožíšek.
Zemřel Mercury, umírá holičství
Poslední hřebíček do rakve holení dostalo v roce 1991. Poté, co zemřel zpěvák Fredie Mercury na AIDS, se světem šířila panika. Nikdo se nechtěl nechat holit, všichni se báli přenosu nemoci krví. Sami holiči zase nechtěli holit kvůli náročnosti služby, která stála pár korun. „Dokonce jsme si vymýšleli, že je holení z hygienických důvodů zakázáno,“ směje se Kožíšek.
Před necelými deseti lety se rozhodl do Česka holičství vrátit. První čtyři roky byl v Praze jediný, dnes jsou barbershopy móda. „Ne každý holič je ale profík. Mladí kluci se kouknou na video na YouTube, vytetují si žiletku na zápěstí a tvrdí, že jsou barbeři,“ kroutí hlavou Kožíšek. Sám si zakládá na kvalitě. Jeho Thomas’s Barbershop najdete v Praze na třech místech. Pokud sem zajdete, může vás ostříhat a oholit i například Turek či Angličan. Nebo třeba mladá slečna, což mu je občas vytýkáno. „Primárně je to služba lidem. A já potřebuji šikovné lidi a je jedno, jestli je to holka, nebo chlap,“ argumentuje Kožíšek.
Podle něj se z holení opět stává vážené řemeslo, jakým bylo kdysi. Zákazníci chodí do barbershopu pravidelně a někteří z nich už mají se svým holičem přátelský vztah. „Italové mají takové přísloví, které říká, že kněze a holiče by muž za celý život neměl nikdy vyměnit,“ směje se holič.
Do války! S nepřítelem i vousy!
|
