„K prvním demolicím na Olšanském náměstí a následné výstavbě nových panelových domů došlo v roce v roce 1977,“ uvádí architekt Ivan Vavřík. „Další asanační etapy se ale nedařilo plnit v plánovaných termínech a přestavbu této části města zastavil až rok 1989 a následné změny. Poslední domy na Žižkově byly strženy krátce po Listopadu,“ podotýká Vavřík, autor výstavy Žižkov přežil, Žižkov žije dál, která probíhá zdarma na Havlíčkově a Olšanském náměstí.
Jakých lokalit se asanace dotkla – o jaké cenné okrsky a budovy jsme nenávratně přišli?
Jednalo se o domovní bloky mezi ulicí Koněvovou, Ostromečskou, Jeseniovou a Rokycanovou. Odstřelilo se 150 obytných domů velmi dobré stavební kultury.
Jak byla asanace odůvodněna, kdo ji inicioval?
Asanace byla pozůstatkem meziválečného funkcionalistického názoru, že původní žižkovské domy nebyly z hlediska zdravých obytných norem vyhovující. První úvahy o asanaci Žižkova měli již funkcionalističtí autoři Penzijního ústavu (Dům odborových svazů) Karel Honzík a Josef Havlíček. V 60. letech se tato myšlenka ujala v projekční kanceláři Útvaru hlavního architekta města Prahy, kde nakreslili první asanační plány. V roce 1973 Městský výbor KSČ odsouhlasil usnesení k asanaci Žižkova. Potom se již jenom projektovalo a bouralo.
Jaký rozsah měla demolice mít a v jakém časovém horizontu měla být ukončena? Měla mít nová zástavba výlučně charakter panelového sídliště, jak vidíme v Jeseniově ulici?
Asanace probíhala v letech 1977 až 1990. Další část Žižkova měla padnout počátkem 90. let v oblasti kolem Havlíčkova a Prokopova náměstí. Jednalo se výlučně o import panelové výstavby do centra města, tak jako ve zmíněné Jeseniovce.
Vykreslete socialistickou urbanistiku, její pro a proti. Uvedete příklady kvalitních projektů i těch hrůzostrašných v Praze?
Prvotní myšlenka avantgardy 30. let 20. století byla dobrá – prosluněné sídliště s občanskou vybaveností. Ale u nás se toho ujaly velké stavební socialistické firmy, které „urbanismus“ začaly plánovat podle toho, jak se natáhla jeřábová dráha pro montáž panelů. Projektanti byli ti poslední, kteří do této bezkoncepčnosti mohli mluvit. Byli to kresliči státních podniků, kde se plnil plán a nevymýšlela architektura a koncepce. Jistá snaha se uplatnila u architekta Ivo Obersteina na Jihozápadním Městě, ale například Jižní Město se dodnes nevyrovnalo s nedostatky toho zoufalství, které tam vzniklo.
Které jsou další příklady pražských socialistických asanací? A váš názor na asanace?
Byla zbourána část starých Vysočan a měl se bourat Starý Břevnov a Smíchov. Můj názor na asanace a panelovou výstavbu je ovlivněn mou prací a životní filozofií – a je značně negativní.
Jak s asanací souvisí výstavba žižkovského vysílače, jak jej vnímáte, co mu muselo ustoupit?
Žižkovský vysílač s asanací bezprostředně nesouvisel, avšak byl postaven na místě Starého vinohradského židovského hřbitova, který byl bezohledně zlikvidován bagry. Toto barbarství je vnímáno zejména v židovské komunitě jako znesvěcení místa odpočinku mrtvých.
Představte prosím výstavu – čím je unikátní, v čem všem je váš osobní příspěvek?
Třicet let jsem u sebe v ateliéru uchovával originály fotografií, plánů, novinových článků a letáků, které byly součástí naší snahy zachránit Žižkov před bouráním. Nyní se kupodivu tyto zaprášené dokumenty mého mládí dostanou na veřejnost díky podpoře městské části Praha 3 a starostce Vladislavě Hujové. Vzali jsem původní fotografie Jaroslava Kocourka, identifikovali místo, kde to bylo foceno, a nafotil se dnešní stav v panelové podobě. To jsme dali vedle sebe pro srovnání. Dále vystavujeme původní asanační plány a ukázky soudobého tisku, kde nás mimochodem soudruh a vedoucí KSČ v Praze Miloslav Štěpán nazývá individui, která brání likvidaci bydlení z buržoazní republiky a výstavbě komunistických sídlišť.
Strážce streamu
