Co vás přivedlo do tak zastrčeného kraje?
I když jsem měl smysluplnou práci, ve městě jsem nikdy natrvalo žít nechtěl. Vyrůstal jsem na samotě na Šumavě a vždy jsem chtěl děti vychovávat někde v přírodní krajině. Je pro mě důležité být blízko nějaké divočiny. A také jsem chtěl žít udržitelněji, například využívat všechnu odpadní vodu. To jde na zahradě snáz než v pražském bytě.
Je to velká změna?
Asi nejvíc si ten rozdíl uvědomuji při cestě do práce. Chodím od vlaku trávou podél potoka bos, pozoruji mlhu nad rybníčkem a poslouchám překřikování ptáčat. V Praze jsem ráno kličkoval na kole po Koněvově ulici kolonou aut mezi bordely a zastavárnami.
To zní samozřejmě hodně uvědoměle. Jenže v zimě v maringotce mrznete.
Ne, máme ji slušně zateplenou, takže máme spíš opačný problém. Těšili jsme se, jak budeme na kamínkách na dřevo vařit, ale moc to nejde, protože stačí každý den ráno zatopit na hodinu dvě a uvnitř je teplo až do dalšího rána. Také pomáhá, že jsme si pořídili malou rekuperaci. Máme přísun čerstvého vzduchu z venku, který se ohřívá o vydýchaný vzduch zevnitř, takže teplo větráním neztrácíme.
Čím se tedy živíte?
Pracuji ve vísce Hostětín, která je zajímavá svým ekologickým přístupem. Má práce se posunula k výuce dětí a mládeže v centru Veronica a praktické ochraně přírody se věnuji ve spolku Kosenka, který vykupuje pozemky a následně o ně pečuje. Jde třeba o chráněné orchidejové louky, které pravidelně kosíme ručním způsobem, jako to bylo dřív.
Ale vedle kosy držíte občas i transparenty...
I přes pozitivní změny se občas něco vydá opačným směrem a hrozí velký zásah do životního prostředí. Pokud jednání selžou, je třeba nenásilně, ale důrazně upozornit na bezpráví, které se děje.
Důrazně? Kvůli navrtání věže elektrárny Chvaletice během protestu Greenpeace čelíte trestnímu stíhání.
Ačkoli státní podnik ČEZ slíbil, že tu uhelnou elektrárnu zavře, prodal ji uhlobaronovi Tykačovi. Nový vlastník se rozhodl, že ji trochu zmodernizuje a prodlouží její provoz minimálně o deset let. Stát mu na to vydal povolení, aniž by požadoval posouzení vlivu na životní prostředí, které jinak požaduje u každého kopnutí do země. Na to jsme chtěli upozornit.
Ale proč jste do věže museli zrovna vrtat?
Bohužel jinak to nešlo. Zvažovali jsme i jiné varianty, ale navrtání kotevních bodů do věže byl nejšetrnější a nejbezpečnější způsob. Že jsme elektrárně způsobili nějakou škodu, nás mrzí a uhradili jsme ji hned, jak jsme se dozvěděli její výši. Z naší strany tam nebyl nějaký zlý úmysl, chtěli jsme poukázat na pochybení úřadů.
Vyjádření elektrárny
|
