„Nevíte náhodou, proč už se tudy nesmí chodit?“ ptá se zmatená důchodkyně zírající do zataraseného a z poloviny čerstvě zazděného průchodu vedoucího do vestibulu Masarykova nádraží. Cedule s nápisem staveniště i okolo pracující dělníci jí ale vzápětí dávají znát, že tudy to ještě pěkných pár dní nepůjde. Pomalým krokem proto zkratku obchází a vydává se na peron o něco delší cestou. „Tady se pracuje, paninko,“ volá za paní omluvně jeden z dělníků.
Chodba, kterou denně procházejí stovky lidí, je po čerstvém zásahu nově o polovinu užší. To by ani tak nevadilo, kdyby se jí příští rok na jaře pracovníci Českých drah (ČD), jež mají budovu ve své správě, neplánovali zbavit úplně.
Důvod je podle mluvčího ČD Radka Joklíka prostý. Díky jeho zazdění se totiž bude moct ještě více rozšířit prodejna vedle. Z historického hlediska je tu k tomu malý podchůdek jaksi navíc. „Průchod kdysi vznikl necitlivým stavebním zásahem do původní dispozice objektu. Jeho uzavření je tak v souladu se záměry památkové péče,“ vysvětluje Joklík s tím, že skrze podchodovou část bude možné vést schody do vyšších pater budovy.
Podle Iva Mravinace, mluvčího investiční skupiny Penta, jež má celkovou rekonstrukci nádraží na starost, zůstanou zbylé přístupy k vlakům již zachovány. „Ke stávajícím, což je hlavní vstup portálem z Havlíčkovy ulice, vchodem z Hybernské a také od metra z ulice Na Florenci, přibyde ještě v budoucnu volný přístup z místa, kde stojí nepovedená přístavba k původnímu objektu nádraží z 50. let minulého století. Ta zmizí v okamžiku, kdy bude stát první budova od Zahy Hadid. Tedy do tří čtyř let,“ slibuje Mravinac.
Penta má s nádražím velké plány. Nejbližší viditelná oprava tu proběhla nedávno, kdy zde firma zbudovala nové záchodky a ty staré nechala zavřít. Nyní místo zakrývá bednění s černým suknem, to má zmizet na přelomu jara a léta. Pro cestující se tu otevřou nové pokladny.
