Čip pod kůží. Aplikace dává diabetikovi zprávy on-line

Moderní přístroje, ale především velká trpělivost. To přineslo několikaleté sledování přibližně šestnácti set pacientů s diabetem prvního typu, který prováděli lékaři z pražské Všeobecné fakultní nemocnice (VFN). Jejich úsilí nyní zkvalitňuje život pacientů s cukrovkou.

Diabetes prvního typu má v Česku několik desítek tisíc pacientů (nejedná se o cukrovku, kterou si lidé vypracují špatným životním stylem). Pro nemocného je nezbytné, aby si celoživotně aplikoval inzulin, který udržuje hladinu cukru v krvi na rozumné úrovni. Diabetolog Jan Šoupal je autorem studie, která přinesla do léčby cukrovky zásadní zlom. Přišel na to, že pro kvalitní život diabetika je důležité, aby inzulin přicházel do těla ne v předem zvolených intervalech nebo tehdy, když pacient pociťuje únavu, ale podle okamžitého stavu. Šoupal, diabetolog III. interní kliniky VFN a 1. lékařské fakulty UK v Praze, kvůli tomu se svým kolegou sledoval několik let vybrané pacienty. Porovnávali stav diabetu u těch, kteří si dodávali inzulin třeba třikrát denně, a těch, kteří ho přijímali ve chvíli, kdy to organismus vyžadoval. Studie dokázala, že dodávání inzulinu v okamžiku, kdy je to právě třeba, výrazně diabetes „potlačuje“.

Prvenství, které netěší 10 Počet lidí s cukrovkou tvoří asi deset procent české populace. Je to největší podíl pacientů na počet obyvatel jedné země na světě. Odhaduje se, že asi 250 tisíc z nich o své nemoci ještě neví. U některých zdravotních pojišťoven náklady na léčbu druhého typu vzrostly v posledních letech až na dvojnásobek. Asi sedm procent ze všech nemocných cukrovkářů u nás tvoří diabetici prvního typu.

Aby to bylo možné, v tom pomáhá asi centimetrový čip aplikovaný drobným chirurgickým řezem pod kůži. Nemocní měli v minulosti také snímače, podstatně větší, přiložené na několik měsíců zvenčí na kůži, a do těla vedly dva drátky. Snímače také zjišťovaly hladinu cukru, jenže ne on-line. Pacienty navíc trápily záněty kůže pod čipem.

„Před rokem jsem dostal pod kůži na ruce nový čip,“ vysvětluje Petr Vaňkát, jeden z pacientů, kteří byli do průzkumu Jana Šoupala zařazeni. Lékař mu čip zavedl drobným řezem do těla a po zhojení vpichu si teď už jen na místo, kde je čip umístěn, lepí páskou plochý snímač. Ten lze kdykoli odstranit, například při koupání nebo kvůli nabíjení snímače, jež trvá asi patnáct minut. Snímač monitoruje přes čip konkrétní hladinu cukru v těle člověka a posílá údaje do mobilního telefonu. Čip se zhruba po roce vymění.

Bez techniky to nejde Diabetici si inzulin aplikují buď průběžně pomocí inzulinových pump připevněných na těle, nebo ručně pomocí inzulinových per. Inzulinová pumpa stojí přibližně 100 tisíc korun a zdravotní pojišťovny je pacientům plně hradí.

„V aplikaci si mohu okamžitě zjistit, jak na tom jsem, a inzulin si píchám ne v nějakých předem určených intervalech, ale podle okamžité potřeby, třeba po nějaké větší fyzické námaze,“ říká Petr Vaňkát. Přechod na miniaturní čip pod kůží a malý snímač si pochvaluje. Už jen kvůli tomu, že když po půlroce ten starší a větší odstraňovali, šel někdy dolů i s kůží. O tom, jak na tom je, ví ihned i jeho lékařka. Data se každých pět minut odesílají mobilem na mail Vaňkátovy diabetoložky a ta mu v případě výraznější změny může okamžitě poradit. „Navíc nemusím jezdit na kontroly, doktorka mě má stále pod dohledem,“ pochvaluje si Petr. 

Přístroje se zmenšují, evidují psy, lze jimi i platit První kardiostimulátor, který zavedli na konci 50. let 20. století lékaři pacientovi ve Švédsku, byl veliký jako hokejový puk. Měl energii na pár hodin. Váha prvních přístrojů se měřila na kilogramy. Současný stimulátor, který umožňuje pravidelnou činnost srdce, si vystačí se třiceti gramy a velikostí kolem tří centimetrů. Má několik funkcí, je programovatelný. V současnosti se jedná o relativně běžný chirurgický zákrok, protože jen v Česku jej absolvují ročně tisíce lidí s onemocněním srdce. Výrazně se také snížila cena stimulátorů, pohybuje se zhruba kolem sto tisíc korun, ceny těch prvních v zahraničí se v přepočtu pohybovaly v milionech korun. Vedle lékařské elektroniky se stěhují pod kůži i přístroje, které nemají se zdravím nic společného. Jako samozřejmost bereme, že kvůli evidenci jsou čipováni psi. Malý váleček pod kůží umožňuje při kontrole zjistit, čí pes je. Pár let se už ale zkouší i „čipování“ lidí. Jedním z těch, kteří si před čtyřmi lety dali zavést malý čip pod kůži levé ruky mezi palec a ukazováček, byl Jan Hubík z pražského centra Paralelní polis. Čip umožňuje některé funkce, kvůli nimž by musel mít předtím ne jednu, ale víc karet. Přiložením ruky k terminálu v kavárně, kde se platí bitcoiny, uhradí nápoje či jídlo. Dveře, kde je snímač na vstupní karty, si také otevře pouhým přiložením dlaně. Na čip lze nahrát například i přihlášení do počítače. Zatím ale technologie nefunguje jako klasická platební karty mimo předem naprogramované terminály.