Jak vnímáte s odstupem času sezonu, kdy jste v posledním závodě přišel o titul mistra světa?
Kdyby mi někdo nabízel před sezonou, že budu druhý, tak bych to bral všemi deseti. Ale jelikož jsme se na prvním místě během sezony pohybovali, tak nakonec zůstat druhý bylo trochu zklamání. Když jsme navíc po návratu prostudovali všechna videa, tak si myslím, že nám rozhodčí trochu ublížili, ale to se nedá nic dělat.
Po posledním závodě jste přiznal, že se objevily chyby, i technického rázu. Už se povedlo vše prověřit?
Ano, odešla nám tam lamba sonda. To je základní věc pro nastavení správné směsi paliva. U všech závodních aut to hlídá počítač, u našich letadel je dané, že nic takového nesmíme mít, takže směs nastavuji manuálně podle čísel na displeji. Jenže právě to čidlo přestalo fungovat, takže jsem to nastavoval odhadem, což není ideální. Navíc jsem já udělal chybu ve finále, kdy jsem letadlo takzvaně utrh, což mě zbrzdilo.
Jaké máte cíle pro další sezonu?
Samozřejmě nejvyšší, na druhou stranu jsem zvědavý, s čím přijdou soupeři. To je pak na prvním závodě vždycky velká přehlídka a probíhají různé špionáže, co kdo kde změnil. Teď přes zimu je čas, kdy se letadla ladí a upravují. Sice máme standardní motory, na které nesmíme sahat, ale některé změny se dělat dají. Uvidíme také, jak se budu cítit já. Jsem po psychické stránce v úloze, ve které jsem ještě nebyl, protože jsem jedním z favoritů. Mohlo by to vyústit v přílišné tlačení na pilu a tím pádem i dělání chyb. Snažím se to tedy v hlavě srovnat.
Jak probíhá příprava přes zimu? První závod vás čeká už v únoru v Abú Dhabí…
Příprava neprobíhá úplně tak, jak jsem si plánoval. Zdržují se práce na letadle. Už jsme ho měli mít k dispozici, ale zatím je furt na kusy ve fabrice v USA. Vymyslel jsem si tam totiž spoustu úprav. Pracujeme hlavně na váze letadla, potřebujeme ho odlehčit. Ale probíhá moje fyzická příprava a také ta na simulátoru. Ještě nebyla zveřejněna přesná trať závodu v Abú Dhabí, to bude myslím až po Novém roce. Pak ji dáme do simulátoru, konkrétně to nastaví Petr Fantiš z Univerzity obrany v Brně, kde také mám simulátor k dispozici. Druhá verze simulátoru je skládací a cestuje s námi po světě ve třech kufrech. Ale složený zabírá dost místa, takže ho nikdo nechce mít na pokoji. Možná ještě před Vánocemi pojedu do Ameriky vyzvednout letadlo a trochu ho otestovat a na začátku roku tam pojedu znova, protože 12. ledna ho rozložené v bednách posíláme do Emirátů na závod.
V kalendáři na příští sezonu jsou tři otazníky. Kdy se určí přesné destinace?
Předpokládám, že budou oznámeny ještě letos. Já lokace už vím, ale jsou tam legislativní překážky, takže se zatím nemůžou zveřejnit. Ale jsou to nové destinace, stejně jako Cannes, kam se těším.
Je reálné, že by se závod série Red Bull Air Race konal v budoucnu v Praze?
Vltava by se musela rozšířit tak o 150 metrů, protože je opravdu úzká. Trať se totiž musí postavit tak, aby byly dodrženy bezpečné vzdálenosti od diváků a další náležitosti.
A jinde v Česku by to šlo?
Ano, už se o tom mluví a zkoumají se nějaké lokace. Už se vše posunulo do fáze, že má ten závod reálnou šanci, aby se zde uskutečnil. Jde ale o to, kde bude. Může to být nějaké závodiště, ale většinou se vybírají atraktivní lokace. Když je to v centru města, jako v Budapešti, tak je to skvělé. Dá se využít kouzlo našeho sportu, že se může trať postavit relativně kdekoliv.
Už jste naznačil, jak se letadlo přepravuje, že se musí rozebrat. Vy sám při navazujících závodech po Evropě také přelétáváte?
Záleží na tom, jestli je následující závod na jiném kontinentu. To se letadlo rozebere, a to hned jak vypadnete ze závodu. Je to frustrující. Druhý den v poledne už je letadlo rozloženo v bednách. Když je to ale na stejném kontinentu, tak letím já. Druhý den do stroje sednu a letím. Když je navíc mezi závody pauza, tak s ním mířím domů. Mám ho v Táboře nebo Moravské Třebové. Nedávno jsme zrovna letěli z Porta s Petrem Kopfsteinem, vydržíme asi 300 kilometrů ve vzduchu, letí to nějakých 350 kilometrů v hodině. Pak už nevíte, jak si tam sednout, protože to není pohodlné křesílko, jako v dopravním letadle, ale jen taková pryčna. Spousta pilotů má lidi, kteří jim to přeletí, ale mě létání baví, takže v tom sedím sám. Můžete letět tak do čtyř kilometrů výšky a omezují vás i různé prostory, takže je dobré si cestu naplánovat. Z dob, kdy jsem byl v armádě, vím, že když jsme cvičili a nějaké civilní letadlo chtělo mermomocí přeletět přes dané území, tak se pět minut dohadovali. Já nikoho omezovat nechci, takže to raději obletím. Většinou se kochám krajinou.
Když nemusíte pilotovat, jak si krátíte čas při cestování? Hrajete letecké hry na mobilu?
Hry nehraji, ale hodně na telefonu pracuji. Vyřizuji třeba maily. Zapisuji si také například, jakou věc ještě vymyslet ve vzduchu s letadlem, nebo nějaká technická vylepšení. Také používám aplikaci, kde si naplánujete celou trasu. Zkrátka si do ní zadám trasu, dozvím se vše, co potřebuji, třeba i o letištích, a pak mi slouží na palubní desce jako navigace. A samozřejmě na mobil fotím různé věci, což je díky mému novému Huawei Mate 10 Pro teď ještě jednodušší. Následně fotky zveřejňuji pro fanoušky na sociálních sítích.
