Autobus na vodík stvořili mladí šampióni z Motola

Postavit funkční model autobusu pražské MHD poháněný výhradně bombičkou naplněnou vodíkem není jen tak. Povedlo se to však studentům Střední průmyslové školy dopravní, jejíž budova se nachází na příznačném místě – vedle tramvajové točny v Motole. Místní partička z řad budoucích autotroniků a elektromechaniků pro dopravní prostředky má již s podobnými projekty zkušenosti. Jejich závodní autíčka poháněná vodíkem trhají rekordy na závodech modelů již pěkných pár let.

„Model autobusu si mohou zájemci prohlédnout vždy tam, kde se formou stánku prezentuje dopravní podnik. Naposledy to bylo třeba před pár dny v Ondříčkově ulici na Praze 3, včera byl k vidění na školním veletrhu v Ostravě. Obvykle je u toho ještě atrakce v podobě trenažeru tramvaje,“ říká pro deník Metro pedagog motolské průmyslovky Jindřich Hliněnský. Zároveň je hrdým vedoucím jednoho z motolských závodnických týmů. Ty jsou ověnčeny mnoha cenami včetně čerstvého stříbra z národního kola v závodech modelů na alternativní pohon, prvního a třetího místa na mistrovství České republiky z minulých let.

„Na závodech je jedním z kritérií nejen rychlost, ale i celková ekologičnost projektu. V praxi to vypadá tak, že auta musí jezdit šest hodin v kuse a nespotřebovat u toho více než dvacet bombiček vodíku,“ dodává Hliněnský.

Pořízení závodního auta není levná záležitost. „Vyjde klidně i na 25 tisíc korun. Oproti tomu je vodíkový autobus za pár tisíc korun podstatně levnější. Jezdí totiž pouze demonstrativní rychlostí,“ doplňuje pro Metro Hliněnský.

Vodík v Praze Dopravní podnik plánuje mezi lety 2020 a 2030 investovat do nutné obnovy autobusů až 17,5 miliardy korun.  Zároveň chce podnik snížit počet vozů s dieselovým pohonem a z větší části je nahradit elektrickým, kombinovaným nebo i vodíkovým pohonem.

Samotné závody bývají často velmi dramatické, protože studenti se během nich vypořádávají s technickými závadami způsobenými tvrdými nárazy od některých soupeřů. Bojuje se tak do posledních minut. Hliněnského svěřencům ale motivace nechybí. „Nejenže soupeří mezi sebou navzájem či v rámci školy, kde chtějí předvést ten nejlepší projekt. Je to i o tom, že kde se prezentuje dopravní podnik a my jsme tam jako zpestření, tam se také nabírají zaměstnanci. V tomhle je pro ně výhoda studovat pod záštitou dopravního podniku. Mají sem pak otevřené dveře,“ míní učitel Hliněnský.

Vodíkové auto, ať už model, či to skutečné, jezdí na elektřinu. Na rozdíl od typického elektromobilu si ji ale vyrábí samo.

„Elektřina vzniká pomocí palivového článku, kde dochází k reakci kyslíku a vodíku. Odpadním produktem je čistá voda. Žádné jiné emise z auta nejdou. Výhodou je také rekuperace, tedy proces přeměny kinetické energie dopravního prostředku při brzdění zpět na využitelnou elektrickou energii,“ vysvětluje Hliněnský.

K tomu, aby ulicemi hlavního města jezdily v budoucnu autobusy, které budou díky vodíkovému pohonu podobné modelu studentů z Motola, povede ještě dlouhá cesta. Ovšem například v Japonsku jich jezdí již několik stovek. Rozvoj jde rychle kupředu také v Kalifornii. Vodíkové autobusy jsou zapojeny ve veřejné dopravě i v Londýně.

„Environmentální témata jsou pro studenty nejen u nás stále více podporovaná. A to je dobře. Může to být klidně i větrná elektrárna. Na naší škole to pro studenty představuje benefit v tom, že v rámci odborného výcviku dostanou do rukou takhle drahou technologii. A díky tomu, že se seznamují s využíváním alternativních pohonů v MHD, jsou pak i zajímavým přínosem v dopravním podniku,“ doplňuje učitel.

Vedení pražského magistrátu chce do budoucna vodíkový pohon rovněž využít. Nejprve počítá s vyrobením jednoho prototypu vozu, který bude následně testován v provozu metropole na nejvytíženějších linkách.

Nevýhodou této alternativy jsou hlavně vysoké pořizovací náklady. Kromě toho budou muset technici dopravního podniku řešit množství výzev i rizik. Vodík je totiž ve spojitosti s kyslíkem velice výbušný. Chybí rovněž infrastruktura.