Diskutuje se o možných vnějších i interiérových úpravách pražského obchodního domu Máj, o karlovarském hotelu Thermal. Co obecně smí nový majitel přestavět, předělat? A kdy může architekt, jestliže žije, či jeho potomci říci „ne“?
Tyto otázky řeší autorský zákon. Ten stavbu považuje za trojrozměrnou rozmnoženinu autorského díla a má pro ni zvláštní režim. Autorské dílo je dokumentace, podle které je stavba postavena. Aby se ale jednalo o autorské dílo, musí být návrh stavby do určité míry originální. Ne nutně je tedy každá stavba autorským dílem.
Platí to například pro panelák?
Například pražské sídliště Invalidovna jako celek bylo unikátním dílem, to má rozhodně povahu autorského díla. Většina paneláků jsou převážně typizované stavby, u kterých se opakují určité konstrukční znaky a o autorská díla se spíše nejedná. Také jednotlivý panelový dům, pokud je vytvořený poprvé nebo je nějakým způsobem atypický, může ale být autorským dílem.
Kladivo na megaboard
|
Znamená to, že úpravy na takové stavbě může vlastník provádět jen se souhlasem architekta, který dům vyprojektoval?
Na to bohužel nelze jednoznačně odpovědět. Vlastník může změny provádět i bez souhlasu, ale jen v míře nezbytně nutné, a musí přitom zachovat hodnotu autorského díla. Autorský zákon v paragrafu 38d používá tyto neurčité pojmy a vyložit, co v dané situaci přesně znamenají, může jen soud. Proto je vždy jistější mít od původního architekta souhlas s návrhem změny. Paragraf 38 ukládá majiteli povinnost, pokud se jedná o významnější architektonické dílo, o zamýšlených úpravách autora informovat. Na jeho vyžádání mu musí poslat dokumentaci takových změn.
Jako majitel ale namítnu, že nechci žít a fungovat v něčem, co je třeba padesát let staré, co neodpovídá současným standardům. Narážím na to, že dědicové autorů Thermalu mají výhrady třeba k novému vybavení hotelových pokojů. Ale hosté asi nechtějí v roce 2020 spát na postelích z 60. let minulého století?
S tím autorský zákon počítá. Již zmiňovaný paragraf 38d, který se vztahuje rovněž na nástavby, je výsledkem střetu zájmů autora na ochraně jeho autorského díla na straně jedné a vlastníka stavby na jejím užívání na straně druhé. Když už svoji stavbu máte, je nepřiměřené, aby až do konce vašeho života měl autor stavby, architekt, právo rozhodovat o jakékoli změně, kterou na ní chcete nebo potřebujete provést. Je jasné, že vlastník musí mít právo průběžně přizpůsobovat stavbu svým potřebám. Změny tedy možné jsou, ale s tím, co jsem uvedla výše. Nástavbu provést mohu, ale musím se držet autorské koncepce a nesmím dílo poškodit. Co se vybavení Thermalu týká, ve sporech jde zejména o vnitřní vybavení hotelu. Investor nemusí zadávat zakázku na rekonstrukci přímo původnímu autorovi, ale je nezbytné, aby nový projektant s původní autorkou, Věrou Machoninovou, aktivně komunikoval a konzultoval s ní podobu nových prvků v interiéru. Jen tak se lze vyhnout soudnímu sporu, v němž může původní autor svá práva a své dílo hájit.
Rekonstrukce karlovarského hotelu Thermal vyvolává emoce.
Co architekta omezuje, aby do plánů majitele nemovitosti nemohl zasahovat?
Paragraf 38d říká, že do realizovaných autorských děl je v zásadě možné zasáhnout, obecně vlastník má právo zásahu a změny za určitých podmínek. Dílo nesmí znehodnotit. To je ale strašně subjektivní. U nás na to však autorský zákon nepohlíží subjektivně, ale například v Itálii ano. Tam platí, že znehodnocení autorského díla je to, o čem autor řekne, že je znehodnocené. U nás to tak není, u nás vycházíme z toho, že znehodnocení existuje objektivně, rozhoduje o tom soud na základě znaleckého posudku.
Na tohle téma nedávno proběhl jeden soud.
Ano, o osvětlení na Horním náměstí v Olomouci. Město v roce 2014 vyměnilo lampy, které autor projektu, Jan Šépka, původně v rámci rekonstrukce navrhl. Podle architekta tato výměna poškodila jeho autorské dílo, v čemž mu dal následně za pravdu krajský soud. Dřív než kauza skončila rozhodnutím vrchního soudu, došlo k dohodě stran. Takto dopadne většina podobných soudních sporů. To je škoda, protože když neexistují soudní rozhodnutí, snižuje se motivace vlastníků staveb k respektování autorských práv. Co je mi známo, soudí se architekti pro významné stavby, ne v případě běžných rodinných domků.
Některé stavby, například Transgas na pražských Vinohradech nebo bývalý stranický hotel Praha v Dejvicích, případně liberecký obchodní dům, se ale poroučely k zemi. Na to autorský zákon v architektuře nepamatuje?
Možná je to na první pohled nelogické, ale v případě, že se jedná o kulturní památku, nový vlastník objektu ho sice nemůže přestavět, ale může ho zbourat. To je možné.
