Koho pokládáte za největší lákadlo?
Myslím, že rozhodně každého zaujmou Midi Lidi, WWW, Emma Smetana, Ventolin nebo Sto zvířat. To jsou taková klasická jména z české scény. A ze zahraniční scény se k nám letos vrací anglický producent The Bug, který je v undergroundovém elektronickém světě velmi považovaný pojem. To je pro nás velká pocta a taková třešnička na dortu. Hlavní myšlenka festivalu každopádně tkví v propojování žánrů od indie rocku a techna přes alternativu či reggae až k metalu.
Co diváky čeká dále?
Třeba v sobotu chystáme velký přednáškový a workshopový blok, který se věnuje právu na město. Ten bude reflektovat to, že se nám tu Žižkov mění pod rukama a před očima. Musíme na to nějak reagovat, protože gentrifikace (důsledek toho, že bohatí skupují byty v dosud opomíjených, dělnických lokalitách – pozn. redakce) v této čtvrti zašla už bohužel tak daleko, že jakékoli mlčení mi přijde jako souhlas a schvalování velkého zločinu. Velice se těšíme například na přednášku Václava Aulického, autora právě bouraného Transgasu. Proběhne na žižkovské věži.
Jak dáváte celý festival dohromady? A kolik lidí za ním stojí?
Je to hodně o koordinaci, ale naštěstí pracujeme ve velkém týmu. To je vlastně hlavní idea festivalu – život v komunitě. Snažíme se jej brát jako společenskou událost. Ne v klasickém slova smyslu, ale tak, že to děláme pro společnost. Na přípravách akce pracovalo deset lidí půl roku.
Jste vy sám ze Žižkova? Co na něm máte nejradši, popřípadě co byste chtěl, aby se změnilo?
Na Žižkově jsem bydlel dlouho – byla to ale až moc ohromná párty, takže jsem se musel z tohoto epicentra přestěhovat trošku na okraj. Teď bydlím u Olšanských hřbitovů a je tu docela mrtvo, což mi poměrně vyhovuje, obzvlášť před festivalem. Sám mám k Žižkovu ohromný vztah, je v něm jakási energie, cítím, že to v té čtvrti funguje. To člověk slyší i v běžných hovorech – o Žižkovu se mluví, Žižkov něco znamená. Je to něco jiného než Hodkovičky či Klánovice. Přijde mi, že přesně tyto vazby v komunitách nám v dnešním rychlém a přetechnizovaném světě chybějí. A to mě fascinuje. Je to asi taková romantická představa starého města, kde se sousedé potkávají a zdraví se. Přijde mi, že tohle všechno stojí na nás. Nechci, aby ze Žižkova byla čtvrť pro lidi, kteří tu spekulují o majetku. Chci, aby Žižkov byl čtvrť pro lidi a přátele, kteří potřebují někde žít a milovat. A náš festival tomu snad napomáhá.
