Jaký máte vztah k tomuto festivalu?
Velmi blízký. Potkal jsem ředitele Jiřího Turka v roce 1990, kdy organizoval první pouliční festival v Praze. Měl jsem klaunské představení a zeptal se Jiřího, jestli ho můžu zahrát někde na ulici. Vybral jsem si Staroměstské náměstí a mělo to úspěch, přišlo asi osm set lidí. Od té doby jsme spolupracovali na řadě akcích a v roce 2004 jsem na prvním ročníku Letní Letné dělal představení Grim Grim. Vracím se sem každé tři roky.
Takže se tu cítíte dobře?
Ano, skoro jako doma. Mám tady hodně blízkých přátel, pomalu více než doma. Několikrát jsem spolupracoval s českými umělci a soubory.
Jak jste přišel na nápad pro letošní úvodní open air představení?
Jsou to takové chvilkové nápady. Všímám si, co se mě zrovna dotýká. Není to velká tvorba, kdy rok nebo dva dělám na hlubokém tématu. Když mě o úvodní představení požádali, řekl jsem si, že cirkusový svět v Česku je dost pestrý. Tak jsem přemýšlel, že už jenom žít spolu není jednoduché, že to společné soužití je vlastně hrdinský čin. Chtěl jsem tedy vyprávět o tom, jak se nám daří dojít na stejné místo a pracovat na tom samém, i když jsme z různých prostředí. Když jsme dělali Grima, byl založený na pohádkách bratří Grimmů. Jelikož je letos 15. výročí festivalu, měl jsem chuť vytvořit bajku o tom, jak se lidé dávají dohromady a drží pospolu.
Co byste chtěl na festivalu letos vidět?
Budu tady bohužel jen pár dní. Ale co můžu upřímně říct, všechna představení jsou opravdu dobrá, a kdybych mohl, chtěl bych je vidět všechna. Pokusím se zhlédnout maximum.
