To, že v nás nezodpovědné chování druhých vyvolává negativní pocity, považují psychologové za normální projevy, zvláště v extrémních podmínkách, jaké nynější napjaté dny přinášejí. „V lidech se dostavují nepříjemné pocity a samozřejmě také strach. Sekundárně k tomu přistupuje i pocit naštvání, že já jsem ten, který se chrání a chrání i druhé, a jiný, který si nevezme žádnou roušku, není ten zodpovědný,“ komentuje takovou situaci psycholožka Emilie Šípová. Každá krizová situace je pro člověka velkou zátěží a případné vnitřní pocity naštvání a nespokojenosti mohou vést ke slovní, ale také fyzické agresivitě vůči těm, kteří nedodržují daná pravidla.
„Vyvolá-li situace u někoho agresivitu, pravděpodobně půjde o někoho, kdo je v nějaké extrémně tíživé situaci,“ říká psycholožka Šípová. Může sám být nemocný, někdo v jeho okolí má zdravotní obtíže a koronavirus by ho těžce zasáhl.
Pro naprostou většinu obyvatel je současná pandemie naprosto novou a neznámou situací, přiznal to už i ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.
„Jsme v tom všichni poprvé, zkušenosti a názory na to teprve sbíráme,“ říká k problematice psycholog Jaroslav Chrášťanský. V lidech to podle něho vyvolává pocit ohrožení, reagují proto na sebe navzájem jinak než za normálního stavu.
„Kdo je úzkostnější, může s tím mít víc problémů. Místo toho, aby to nechal být a třeba poodstoupil a nebyl v blízkosti toho člověka, tak ho slovně napadne,“ vysvětluje Chrášťanský. Teď se v každém z nás prověřují reakce na nové a z našeho pohledu ohrožující a nejisté situace v životě.
S možnými projevy agresivity v napjatém období počítá i terapeutka Antonie Krzemieňová. „V takovém období se otevírá jednak strach, jednak emoce odporu vůči těm lidem, kteří pravidla naruší,“ říká. Případně se v lidech podle Krzemieňové otevírají také emoce smutku a bezmoci. Agresivnější reakce člověka, který se cítí v ohrožení, může mít příčinu i v tom, že dotyčný prožívá ještě nějaký další konflikt.
Jak se s pocitem vnitřního napětí srovnat? Odborníci říkají, že to snadné není a každý si musí najít vlastní metodu. „Určitě je dobré si vztek prožít, nemít ho v sobě a nepotlačovat. Radil bych ale s nějakou reakcí chvíli vyčkat. Třeba toho, kdo pravidla naruší, obloukem obejít,“ nabádá psycholog Jaroslav Chrášťanský.
Psychika je váš štít
Podívejme se na tři možnosti, jak reagovat, když do MHD nastoupí člověk bez roušky. 1. Budete hodnotit. Řeknete si: „Ten je nezodpovědný, všechny nás tu nakazí! Jak si to vůbec představuje, lajdák!“ Takovou myšlenkou se aktivuje strach a vztek. Tělo na to ihned zareaguje. Ucítíte nával tepla, bušení srdce, třes rukou, zatmí se vám před očima. Máte dvě možnosti. Buď řeknete něco nepříjemného anebo neuděláte nic. 2. Hledáte řešení. Řeknete si: „Teď se chci lidem bez roušky vyhnout. Je to pro mně a mé okolí bezpečné." Takovou myšlenkou se aktivuje zvědavost. Tělo bude aktivací adrenalinu nabuzené, třeba ucítíte své srdce, ale ve větší míře vám to umožní zachovat chladnou hlavu a vymyslet řešení. Třeba vstanete, poodejdete, pootočíte se nebo třeba vystoupíte z tramvaje, autobusu, metra. 3. Nabízíte řešení. Řeknete si: „Možná si roušku zapomněl, nebo nevěděl, jak si ji vyrobit. Jistě jedná nejlépe, jak může.“ Taková myšlenka možná spustí lítost a zároveň náklonnost. Pokud budete mít s sebou pár roušek, můžete ji takovému člověku zkusit nabídnout. |
Strážce streamu
