„Je těžké předvídat, jak dlouho vydrží pozornost médií a publika u reportování koronaviru,“ řekla deníku Metro Alice Tejkalová, děkanka Fakulty sociálních věd (FSV) Univerzity Karlovy Praha. Pokud se situace bude vyvíjet pozitivně, nebudou přibývat nakažení a ti, co jsou nemocní, se vyléčí, bude podle ní pozornost opadat. Menší pozornost se podle ní může týkat například nákazy v Číně nebo v Jižní Koreji, situace v Japonsku může víc zajímat sportovní novináře v souvislosti s letošní letní olympiádou. „Pokud by se situace zhoršovala, lidé budou konzumovat jakýkoli mediální obsah a média budou publikovat, co jen půjde, je to oboustranně logická situace,“ připomíná děkanka Alice Tejkalová.
Na teror jsme si zvykli
|
Při delším opakování určité informace se mění její věrohodnost a důležitost. To je názor psychoterapeuta Tibora A. Brečky z katedry zdravotnických oborů a ochrany obyvatelstva Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT. „Pokud je frekvence informace vyšší, dochází k oslabování jejího dopadu, či dokonce opačnému efektu, než který měla vyvolat,“ říká psychoterapeut. U pozitivních zpráv je možnost opakování častější, než přestane mít na příjemce, tedy čtenáře či diváky, silnější vliv. „Pokud není situace konstantní, když se neustále mění a vyvíjí, tak jak přibývají infikovaní pacienti, má informace tendenci gradovat. Pokud to vezmeme čistě hypoteticky, že by šíření nemoci pokračovalo stále dál a dál, celé týdny, měsíce, tak ve finále to začneme brát jako cosi běžného. Přizpůsobíme se tomu a přestaneme tomu věnovat pozornost,“ vysvětluje Tibor A. Brečka.
To potvrzuje i Alice Tejkalová. „Je to srovnatelné s jakýmkoli reportováním o katastrofách. Dokud jsou čerstvé a hodně negativní, všechny to zajímá. Jakmile se téma vzdaluje a situace lepší, zájem opadá,“ říká děkanka FSV Tejkalová.
