Co jsou spamy? Senioři to často netuší a nevědomě je šíří

Sedm z deseti seniorů aktivně používá internet. Každý druhý několikrát týdně kontroluje svůj e-mail a každý čtvrtý se alespoň jednou měsíčně přihlásí na Facebook. Jelikož ale dnešní babičky a dědečkové prožili nejaktivnější etapu života v době, kdy byly sociální sítě v plenkách, tak se v divokých vodách internetu skoro vůbec neorientují.

Problém také je, že většina z nich neumí rozlišit, zda je daná informace pravdivá, či jen chytře podané reklamní sdělení. „Dnešní doba přitom klade mnohem větší nároky na kritický přístup, a právě senioři mohou podléhat tlaku médií. Nezřídka se stávají cílem manipulace a propadají konspiračním teoriím,“ říká Jan Bartoš z proseniorské organizace Elpida, která se tomuto tématu již delší dobu věnuje.

Více připojených seniorů
Přestože většina seniorů sleduje hlavně televizi, roste u starší generace také obliba internetu. Mezi seniory nad 65 let se za posledních deset let zvýšil podíl uživatelů internetu ze čtyř procent na jednu třetinu. Statistiky ČSÚ ukázaly, že v loňském roce šlo o 660 tisíc seniorů.

Senioři, kteří brouzdají po síti, jsou navíc specifická skupina. Patrné je to například na Facebooku. Na rozdíl od mladé generace ho nepoužívá k sebeprezentaci, nýbrž coby kanál ke komunikaci s přáteli a dosažení základní informovanosti o dění ve světě i jejich okolí.

Špína na prezidenta
Fenomén lživých a zkreslených zpráv, které právě do e-mailových schránek chodí seniorům, potvrdily také poslední prezidentské volby. „Před druhým kolem voleb jsme uspořádali v Centru Elpida debatu s Evou Drahošovou. Na konci diskuse stovce návštěvníků položil redaktor z České televize otázku, komu z nich přišel mail, který se negativně vyjadřoval k jednomu či druhému kandidátovi. K našemu překvapení se zvedly všechny ruce,“ upozorňuje Jiří Hrabě, ředitel Elpidy.

Vím to od kamaráda
Zajímavé také je, že senioři nepovažují nevyžádanou varovnou zprávu od přítele za spam, a nemají tak větší tendence ji ověřovat. Jsou totiž přesvědčeni, že „by přece nepravdivé zprávy nešířili“. „V řadě případů si senioři informace, které sami šíří, vůbec neověří, protože důvěřují autoritě, která jim e-mail poslala. Tou mohou být jejich kamarádi, bývalí spolužáci nebo kolegové. Starší uživatele internetu lze snadno ovlivnit a ti potom aktivně ovlivňují své přátele a známé,“ uvedl pro Seznam.cz Kamil Kopecký, pedagog působící na Univerzitě Palackého v Olomouci, který se orientuje na oblast rizikového chování v prostředí internetu.

Studenti tápou také
S mediálním sdělením mají problém ale nejen senioři. Polovina středoškoláků například nepozná rozdíl mezi reklamou a zprávou. Ukázal to průzkum, který pro vzdělávací program Jeden svět na školách (JSNS) společnosti Člověk v tísni udělala agentura Median. „V případě mediálního vzdělávání selhává stát. Chybí podmínky pro efektivní zahrnutí do výuky,“ říká Karel Strachota, ředitel vzdělávacího programu JSNS a dodává: „Pro mnohé se aktivity, které posilují schopnost mladých lidí kriticky posuzovat mediální sdělení a učí je rozlišovat mezi fakty a dezinformacemi, stávají cílem kritiky. Často se takto projevují právě politici, kteří s fakty zacházejí svérázným způsobem. Zřejmě si uvědomují, že s méně mediálně vzdělanými občany se snadněji manipuluje.“

Komu média patří?

Z tohoto výzkumu také například vyplynulo, že studentům vadí, když nějaké médium vlastní politik. Podle většiny z nich (74 procent) jsou taková média méně důvěryhodná.

Paradoxní však je, že studenti často nevědí, kdo soukromá média ve skutečnosti vlastní. Nejvíce mladí lidé znají Jaromíra Soukupa (správně ho přiřadilo k TV Barrandov 62 procent žáků). Web iDNES.cz přiřadilo k zakladateli příslušných svěřeneckých fondů Andreji Babišovi 48 procent dotazovaných a web Aktuálně.cz ke Zdeňku Bakalovi 35 procent studentů.