Jaká je cesta dětí k závislosti?
Některé se snaží psychoaktivními látkami potlačit či zmírnit negativní emocionální stavy, které prožívají. Vědí, že se jim děje něco, co se jim nelíbí, ale samy si s tím neumí poradit. Nedá se pořádně pojmenovat, co to vlastně je, co se to s nimi děje. Když se dostanou pod vliv psychoaktivní látky, uleví se jim. Emoce se stanou snesitelnými, den se stane snesitelným, večer můžou usnout. To je část cesty některých mladých lidí k závislosti. Jiní mohou začít experimentovat ze zvědavosti.
Hrají v tom roli také jejich rodiče?
Role rodičů v experimentování jejich potomka s psychoaktivními látkami může být hlavní, ale i vedlejší. Někdy je k sobě dítě nepustí, uzavírá se před nimi. Jindy mohou děti vidět, že rodiče sami kouří, pijí alkohol nebo hojně používají elektroniku. Od svých dětí přitom vyžadují abstinenci nebo omezení užívání. Když rodiče potkáváme v ambulanci, role se trochu proměňuje. Mohou sehrávat překvapeného, šokovaného, pečujícího – někdy až příliš, jindy zase moc málo – dospělého, který jako by nerozuměl svému dítěti. Rodiče nevědí, co se s dětmi děje, co se stalo a kdy. Najednou mohou mít pocit, že to je špatně. Mají pocit, že se s potomkem nedá mluvit. Z ničeho nic si mohou připadat jako na druhé koleji, ale opak je pravdou. Dítě je v tuto chvíli moc potřebuje.
Je cesta k uzdravení při užívání návykových látek náročná? Jak probíhá?
Ambulantní nebo pobytovou léčbou, které může předcházet takzvaný detox – zhruba jeden až dvoutýdenní pobyt v detoxikačním centru, kde je postaráno o případné medicínské komplikace. Cesta k uzdravení s sebou nenese krátká a jednoduchá řešení. Základem efektivní terapie je správná diagnostika potíží. Někdy bývá terapeutickým cílem kontrolované užívání, a to v případě aktivit, které v životě vynechat nemůžeme. V léčbě je potřeba navázat dobrý kontakt mezi odborníky a klienty, pacienty. Léčba dospělých pak probíhá minimálně šest týdnů v závislosti na intenzitě léčby.
Co se děje potom?
Pobytová léčba může v základu trvat šest týdnů až tři měsíce. Další dobu trávíme následnou léčbou s frekvencí jednou týdně, ambulantní léčba trvá většinou déle. Závislostní chování nějakou dobu vznikalo a neudálo se ze dne na den, proto i léčba trvá nějaký čas. Následné doléčování je nedílnou součástí ozdravného procesu, který je nutné nezanedbat. V léčbě závislosti se snažíme zapojit i blízké okolí, které může nejen dětským klientům poskytnout oporu, ale i neméně důležitý náhled a potřebný odstup. Když si zlomíte nohu, jdete k doktorovi, dostanete sádru, než se noha uzdraví. V případě psychiatrických obtíží mají lidé strach se někomu svěřit. Mají obavy ze stigmatizace. Normální je ale jít k lékaři a říct si o pomoc, onemocnět může každý.
Co dělat, když si všimneme, že je s našimi blízkými něco jinak?
Začít pátrat po tom, co se děje. Pokud mají třeba rodiče nějaké podezření, je nutné o tom s dítětem mluvit. Musí se také připravit na odpovědi, které se jim nemusí líbit. Konflikt s rodiči je součástí zdravého vývoje dítěte. Byť je to pro rodiče velice těžké a bolestivé období, je to projevem dospívání. Dobrým znamením je, když k nám přijdou obě skupiny, protože můžeme se situací něco dělat, postupně měnit zajeté vzorce chování. Zapojení rodiny do léčebného procesu je žádoucí. Rodina může pomáhat podporou a nastavením bezpečných hranic. Pro dospělé je důležité trávit s dítětem smysluplně volný čas, mluvit s ním, zajímat se o jeho zájmy, aktivity, strachy a obavy. Zajímat se o to, co se v životě dítěte děje.
Čím dál tím více trávíme volný čas s telefonem nebo u počítače. V čem je to podle vás ohrožující?
Nadměrné trávení času u obrazovky může být ohrožující pro pohybový aparát, přetěžuje se především krční páteř, lidé mají nedostatek pohybu, oči jsou unavené, modré světlo také narušuje spánek. Děti se přesunuly do on-line prostoru. Mají on-line život, s kamarády se neschází venku, ale při počítačové hře. Pokud toto chování získá na jedinečnosti, důležitosti, povinnosti jdou stranou, spánek, jídlo a toaleta také, je zaděláno na problém. Dětský mozek je ve vývinu, závislost se rozvíjí rychleji. Zanedlouho se užívání může překlopit do nutnosti – beru, aby mi nebylo ještě hůř. V tu chvíli jsou patrné problémy ve škole, konflikty s rodiči, změna chování. Užívání začne být patrné i na vzhledu. Nevyspalost je zřejmá na první pohled.
Jak řešíte závislosti na sociálních sítích?
Jako každé jiné závislosti. Ze začátku mapujeme problém, hodně se doptáváme. Koho to napadlo k nám přijít? Co to klientovi přináší? Co mu čas strávený u obrazovky bez ohledu na zařízení bere? Co to dělá s rodinou, že jeden člen rodiny tráví velké množství času u obrazovky? Kdo s tím má problém? Dále pracujeme na vztahu terapeut a klient. Je zapotřebí důvěra a bezpečí. Motivace a náhled na chování jsou také důležité.
