Expozici muzea si zde lze prohlédnout již dvanáct let. Začátky party nadšenců, která muzeum založila, se však datují ještě o nějaký ten rok dozadu.
„Začali jsme tehdy zachraňovat starou techniku, kterou jsme si pak i sami opravovali a restaurovali. Když další muzea viděla, že si stroje umíme sami opravit a zprovoznit, začali jsme takové věci dostávat na zakázku,“ popisuje začátek činnosti spolumajitel bývalé textilky Martin Holota s tím, že je v současnosti tímto způsobem muzeum financováno.
Sbírky se postupně rozrůstaly a nadšení restaurátoři tak začali hledat nějaký objekt, kde by svou činnost mohli rozvíjet. Útočiště našli ve zmiňované textilní továrně Vonwiller, kde se vyráběly produkty od vlny přes nitě až po látku. Tuhle fabriku založil v roce 1838 Mikuláš Vonwiller, který obchodoval s látkami a napadlo ho, že by si je mohl i sám vyrábět. A tak založil po Evropě několik fabrik. Po znárodnění po druhé světové válce fungovala továrna v Žamberku jako národní podnik Mosilana.
„Továrna po revoluci a následné privatizaci živořila až do roku 2007, kdy zkrachovala,“ vzpomíná Holota. Muzeum ji koupilo v roce 2010, nejdříve si ji ale rok pronajímalo. „Původně tu byly dílny, kde se restauruje, postupně jsme začali opravovat prázdné haly a tvořit expozici,“ doplňuje Holota.
Součástí expozice je i takzvaná transmisní dílna.
Návrat textilních strojů
Dvakrát ročně zde probíhají dny otevřených dveří, kdy návštěvníci mohou vidět, co vše v muzeu je a jak to fungovalo. Momentálně zde ale probíhá velká rekonstrukce, po které by měla být budova muzea otevřená nastálo. Nyní jsou prohlídky možné pouze po telefonické domluvě.
„Největší expozicí jsou stará auta a motorky, dál tu máme transmisní dílnu s obráběcími stroji, kde je přes 50 funkčních strojů na kov,“ vyjmenovává Holota. V dílně se dá rovněž vyrobit jakákoli součástka z kovu tak, jak se vyráběla kdysi. K vidění jsou zde například soustruhy, frézky nebo stroje na vysekávání pilníků.
Nově zde vzniká i textilní expozice, kde budou v jednom patře tkalcovské a ve druhém přádelní stroje. Tato část muzea by měla připomenout původní historii továrny, ve které muzeum funguje.
Od parního auta až po parní lokomotivy
Specialitou žamberského muzea jsou stroje poháněné parou. Najdete zde obrovskou sbírku parních strojů, ve které jsou jak samohybné, tak i stacionární stroje.
„Máme tu několik parních válců, parní nákladní automobil, parní osobní automobil, hasičskou stříkačku, zemědělské lokomobily a další,“ vysvětluje Holota.
K této expozici patří i mašinky, hlavně úzkorozchodné z různých stavebních, polních a důlních drah. „Abychom je mohli provozovat, postavili jsme si kolem továrny takovou malou železnici,“ chlubí se místní raritou Holota.
Trať je postavená jako splítková, to znamená na dva rozchody. Mohou tu jezdit lokomotivy s rozchodem šest set milimetrů a sedm set šedesát milimetrů.
„Část železnice, která vede dvorem továrny, je postavená podle původní drážky, která sloužila k zauhlování místní kotelny,“ dodává Holota. Kromě toho se zdejší restaurátoři v posledních letech pustili i do provozování normálně rozchodných lokomotiv. V létě díky tomu pořádají každou sobotu parní jízdy na Králický Sněžník. Na webu Starestroje.eu najdete podrobnosti.
