Že bude jednoho dne vařit pro nejmocnější muže planety, to by si Patrik Bečvář na základce nepomyslel. Šestadvacetiletý šéfkuchař pražského hotelu InterContinetal ovšem už dosáhl na to nejvyšší ocenění, je Kuchař roku.
Byla to náhoda, nešli přímo po mně
„S Bushem to byla úplná náhoda, tehdy jsem vařil v Obecním domě a tamní kuchaři dělali na Hradě oběd pro George Bushe, tak jsem se účastnil. A když tu byl Barack Obama, byl InterContinental osloven s tím, aby vařil na americké ambasádě,“ říká. Přiznává, že se na tom nepodílel sám, ale také čtyři jeho kolegové z kuchyně Zlaté Prahy. Jak kvůli bezpečnostním opatřením vaření probíhalo? Museli kuchtíci jít úplně donaha? „Přišli jsme tam, zkontrolovali nás. Pak jsme si udělali přípravu a museli jsme asi na dvě hodiny odejít z ambasády. Až pak jsme se mohli vrátit a vydávat jídla,“ vzpomíná.
Přečtěte si i další články z magazínu
|
A na čem si státník pochutnal? Objednal si prý steak a mořského vlka. Maso i rybu na jednom talíři. „To mě zaujalo,“ dodává k nezvyklé kombinaci. S celebritami nebo jinými politiky se ve „své“ restauraci moc nesetkával. Do Zlaté Prahy prý jen občas zašel exprezident Havel.
Patriot jako poleno
Kuchařem od narození Patrik Bečvář rozhodně není. Že se dá na tohle řemeslo, vymyslel až na konci základky. Vrhnul se na učiliště, dostal se do prestižních podniků a zkušenosti získával na různých kuchařských soutěžích. Jestliže to každého táhne na zkušenou do zahraničí, Bečvář by takové praxi dal jen týden, dva maximálně. „Určitě bych chtěl zůstat v Česku, mně se tady líbí,“ říká a trochu se ošívá. Práce v kuchyni už mu totiž hoří.
Patrik Bečvář získal cenu Kuchař roku
Nasazení má vysoké, nad sporáky tráví prý většinu svého času. Jednu výhodu by práce v zahraničí podle něj ale měla. „Je tam více lidí na kuchyň, což je u nás fakt problém. Když se u nás šetří, tak na zaměstnancích, což je fakt špatně.“ Ostatně i to je důvod, proč je sám. Na holky prostě nemá čas. „Jsem tak vytíženej, že ani nevím, co by se mnou holky dělaly.“ Až na ni čas mít bude, doma prý rozhodně vařit nebude.
Pohlreich, nebo Babica?
V televizních kuchařských show se bijí dva proudy. Zastánci jednoho tvrdí, že za málo peněz se prostě nedá udělat kvalitní jídlo. Ten opačný by veškeré nedostupné ingredience nahradil něčím absurdním.
„Na dobré jídlo nemusí být nějaké extra drahé suroviny. Právě to je umění, uvařit levně,“ má jasno Patrik. Schválně, co by tedy vytvořil, pokud by měl rozpočet sto korun na den a osobu? „Protože mám rád italskou kuchyni, udělal bych nějaké dobré těstoviny s rajčaty a česnekem. Je to takové lehké, na tom bych stavěl, pokud bych si vařil pro sebe.“ Ano, má rád italskou kuchyni, ale jak říká, doma si rád udělá i „nějakou českou prasárničku“. Jaký je Bečvář vůbec strávník v restauracích? Vrátí jídlo, které mu nechutná? To prý ne, nechce nikoho buzerovat. Ani jemu samotnému se prý ještě nestalo, že by mu host jídlo vrátil. V jistém momentu by ho to ale dokázalo naštvat. „Urazilo by mě to, jen kdyby ten člověk neměl pravdu. Pokud by ji měl, dokázal bych to přiznat,“ říká.
Kdo je Patrik Bečvář
|
