Co kdyby teď začala válka? Čtvrtina Čechů by se aktivně nezúčastnila obrany země

Tři sta šedesát pět dní v roce, sedm dní v týdnu, 24 hodin v kuse pod dohledem rodičů a dospělých. Tak vypadá život mnohých dětí ve dvacátých letech 21. století. Ve snaze ochránit potomky před nebezpečími jim rodiče vytvářejí podmínky pro nesnadný život v dospělosti.

Josef Švejk, náš vzor aneb Do zákopů na vozíčku?
Sterilní podmínky a životní styl se už promítly i do podmínek, za jakých mohou být Češi přijímáni do ozbrojených složek, především do armády a k policii. Nejnovější zdravotní vyhláška ministerstva obrany, platná od 1. září, přináší snížené nároky na zdraví nováčků, kteří se dobrovolně přihlásí do služby. Uniformu tam mohou nově nosit i obézní, cukrovkáři, HIV pozitivní či lidé s vysokým krevním tlakem.

„Celková revize zdravotních kritérií pro všechny stupně zdravotní způsobilosti umožní rozšířit množinu občanů, kteří mohou vstoupit do ozbrojených sil České republiky v případě žádosti o dobrovolné převzetí branné povinnosti nebo jejího výkonu,“ uvádí důvodová zpráva k vyhlášce. Ikonické scény Rudolfa Hrušínského, který je tlačen pražskými ulicemi na invalidním vozíku k odvodu, tak nabývají reálných obrysů.

Dobrá zpráva Více než 75 tisíc členů má český Junák. Růst členské základny trvá přibližně dvacet let, v poslední době se jedná o asi dva až tři tisíce nových skautek a skautů ročně. V Česku je 484 skautských středisek, která sdružují 2297 oddílů.

Rozhodnutí ale jen kopíruje obecný stav společnosti. Nejnovější průzkum, který si nechalo zpracovat Sdružení sportovních svazů ČR na téma pocitu bezpečnosti v české populaci, nepřináší nejradostnější závěry. Svaz pod sebou sdružuje kromě „čistých“ sportovních disciplín i sporty, které mají blízko k branné bezpečnosti státu, například airsoft, kynologii, aerokluby, radiokluby, ale i vysloveně branně-technické sporty nebo záložní vojáky.

Míra pocitu bezpečnosti výrazně klesá
„Zatímco v roce 2017 se v Česku cítilo bezpečně 78 procent lidí, v letošním roce stejnou odpověď uvedlo 56 procent obyvatel. Největší strach mají občané z nárůstu uprchlíků, sílí také obava z války na našem území,“ komentuje hlavní závěry průzkumu Zdeněk Ertl, předseda sdružení. Všeobecně se bezpečností rizika podle devadesáti procent lidí zvyšují, téměř třetina respondentů průzkumu společnosti SANEP se necítí ve svém bydlišti dostatečně bezpečně.

Zároveň bezmála polovina lidí vnímá špatně připravenost Česka na krizové situace, jakými jsou například přírodní katastrofy nebo teroristické útoky. V této souvislosti se lidé v průzkumu obávají, že děti nemají potřebné znalosti, dovednosti a návyky potřebné ke zvládání potenciálních krizových situací.

„Většina lidí se domnívá, že ke zlepšování schopností dětí řešit složité bezpečnostní situace by měla přispívat školní výuka, pomoci by mohly také mobilní aplikace. Pro větší edukaci v této oblasti by se mohly využít také sportovní kluby,“ vysvětluje Ertl.

Z průzkumu vyplývá jedno silné varování, a to neochota lidí zapojit se aktivně do řešení krizových bezpečnostních situací či přímo do obrany v případě války. Plná čtvrtina z téměř 2500 dotazovaných zásadně odmítá aktivní zapojení.

Nemusíte mít doma zrovna zálesáka, ale... Při výchově k samostatnosti a schopnosti poradit si v kritické situaci nemusíte vodit dítě o půlnoci do hlubokého lesa. Americká psycholožka Mary Allen Rennová přináší pár návodů v knize 0 kroků ke skoro perfektnímu rodičovství. Neříkejte jim dokola, že jsou výjimečné. Dítě se potom bude vyhýbat výzvám, protože se bude bát selhání. Musí přece být nejlepší, protože maminka a tatínek mu to vždycky říkali. Nechte je zažít nezdar i odmítnutí. Pokud se někdo s nezdarem za celé dětství nesetká, jakýkoliv neúspěch ho velmi rozhodí a on může ztratit motivaci k dalším pokusům, protože se mu to bude zdát příliš frustrující. Rodiče by proto neměli své děti chránit před pocitem nepohodlí, které může přinést třeba prohra ve hře nebo špatná známka ve škole. Přestaňte za děti všechno řešit. Rodiče s mikromanažerskými sklony se rekrutují z několika skupin osob – jde o lidi úzkostlivé, s nízkou sebeúctou, lidi snažící se v dětech realizovat své neuskutečněné sny anebo o rodiče, jejichž vlastní rodiče o ně vůbec neprojevovali zájem. Naučte se říkat dětem ne. Je lepší, když si záchvat vzteku z odmítnutí odbude s rodinou, nebo před kamarády na dětském hřišti? V prvním případě to rodiče časem hodí za hlavu, ovšem ve druhém případě to naruší sociální vazby dítěte a znemožní ho to před ostatními.