V některých se usídlily malé prodejny, jinde vznikla miniškolka, z některých se stanou komunitní centra. Řeč je o bývalých prostorách továren nebo skladů. Například v bývalé výměníkové stanici na Synkově ulici v Líšni se prohánějí auta více než stokilometrovou rychlostí.
Nově se tu totiž zabydlel modelářský klub SRC Brno a postavil tu jednu z největších autodráh v Česku. „Loni jsme přišli o prostory, které nám poskytoval jeden prodejce automobilů, a řešili jsme co dál. Nakonec se naše cesty setkaly s Teplárnami Brno, které nám nabídly možnost usadit se zde. Dráhu jsme si sami projektovali,“ říká Jaroslav Švanda z SRC Brno.
Historie automodelářství v Brně sahá až do poloviny 60. let a líšeňská autodráha je čtvrtou, která za toto dlouhé období v moravské metropoli vznikla. Ta předchozí v roce 1995 dokonce hostila mistrovství světa, ale nakonec kvůli shodě mnoha okolností skončila ve spalovně.
Autodráha
|
„Novou dráhu jsme začali vymýšlet od listopadu a vytvořili postupně dvanáct návrhů, než jsme došli k finálnímu. To trvalo asi dva měsíce. Samotná stavba pak zabrala tři týdny,“ popisuje Švanda.
Líšeňská autodráha má délku 40,5 metru a nejrychlejší závodníci by ji měli zdolat přibližně za čtyři vteřiny. Pro zájemce je autodráha otevřená každé pondělí od 17 do 19 hodin.
„Máme tu pár pomalejších autíček na půjčení, každého příchozího seznámíme i s tím, co všechno tento koníček obnáší,“ říká Švanda a dodává, že když klub v roce 1965 začínal, měl kolem osmdesáti členů, zatímco dnes jich zůstalo deset. Sází i na polohu autodráhy na sídlišti, kde sídlí i škola a žije spousta mladých rodin. „Doufáme, že nám to pomůže opět rozšířit základnu,“ věří.
Kroužit po dráze podle něj obstojně zvládají už děti od šesti let, ale jako plnohodnotný koníček automodelařinu doporučuje spíše až dětem od deseti let. Závody totiž nejsou jen o ježdění, ale i o nastavení techniky. „S dětmi děláme i soutěže, při nichž si musí autíčko samy poskládat. Až poté se pustí do závodu. Je to koníček, který jim dá i dobrý základ do života. Jsou pak mnohem techničtější a obratnější,“ myslí si.
Dospělí závodníci většinou testují na dráze už den předem. Zkouší se motory, převody nebo pneumatiky. Jezdci pak během hodinového závodu opotřebují jedny až dvoje sady pneumatik. Právě hodinový úsek je v závodění na autodráhách nejběžnější a soutěžící během něj vystřídají všechny drážky na trati. Jezdec i technika se podle Švandy na výsledku podílejí rovným dílem.
První větší závody brněnská dráha hostí 23. září a podívat se může přijít i veřejnost. „Děti za 10 minut vypadnou z drážky třeba desetkrát, nejlepší závodníci za hodinu tak jednou dvakrát. Dívat se na ty nejlepší je zážitek,“ zve Švanda, jenž se svým týmem autodráhu provozuje. K vidění tu budou nejrychlejší auta s karoseriemi z 24hodinovky v Le Mans či formule, ale dokonce i tahače.
