Biker, který je i ve svých 47 letech stále profesionálním sportovcem, se také podílí na vývoji bikových komponentů, věnuje volný čas výuce ježdění a organizaci bikových výletů jako guide (průvodce – pozn. red.). Jeho vášeň pro extrémní biking ho zavedla do nejrůznějších koutů světa, od Mongolska a Ázerbájdžánu přes Tchaj-wan až po holé hřebeny poloostrova Kola za polárním kruhem.
Mezi obřími kameny
Během svého posledního dobrodružství kličkoval mezi kameny velkými jako nákupní tašky, které při nečekané erupci chrlila jedna z nejčinnějších sopek světa, guatemalská Fuego. „Myslím, že už to bylo docela za hranou, byl jsem rád, že jsem to přežil,“ směje se extrémní sportovec, který se ve volném čase věnuje koučování bikerů z řad široké veřejnosti. Aby mohl svou činnost provozovat podle všech pravidel, získal u ministerstva školství akreditaci pro terénní cyklistiku a výuku instruktorů cykloturistiky.
V sedle doprovázel skupinky bikerů v Beskydech kolem Babí hory, v rumunských Karpatech, v Kanadě, v Maroku, Španělsku nebo na legendárních trailech v Moabu v americkém státě Utah. Několik let také pořádal bikové kempy pro veřejnost jak v Česku, tak třeba v horách kolem Lago di Garda nebo na Ukrajině. „Pořádání kempů v zahraničí je v současnosti složité z hlediska právní ochrany, a tak se spíš nechávám najímat skupinami bikerů, kteří se na mě obrátí,“ říká Gaspi.
Proč je dobré mít průvodce
Když je to aspoň trochu možné, nechá se i on sám na neznámém místě provést nějakým lokálním jezdcem. Právě ten ví věci, které z mapy nevyčtete a na internetu je budete hodiny hledat a spojovat, jako například na kterých trailech je větší zábava při jízdě z kopce a které se spíš hodí ke stoupání, kudy je lepší jet a kterým místům se vyhnout. Guide ví, které traily jsou technicky náročné a jaké zvládnou i začátečníci, a během dne dokáže upravovat trasu tak, aby odpovídala dovednostem a momentální kondici skupiny. „Vedle toho poradí, kde je nejlepší výhled, kde se dá dobře vykoupat nebo kde mají třeba speciální borovicovou zmrzlinu,“ směje se Gaspi.
S partou do oblasti Salzkammergut
„Někdy si mě najímají jednotlivci, aby si zlepšili techniku jízdy, jindy je to parta kamarádů, nebo jako teď v létě skoro čtyřicetičlenná skupina prodejců dodávek a jejich zákazníků,“ popisuje Gasperotti, který sám jezdí v sedmimístné dodávce, kterou přejmenoval na Helgu. „S dodávkáři jezdím už několikátý rok, takže vím, co ode mě očekávají. Guidování není jen o ukazování cesty, je to o zážitku, pochopení potřeb lidí a o tom, jak jim pomoci naplno si užít každý moment na kole,“ vysvětluje Gaspi, který letos skupinu provedl po okolí rakouského střediska Gosau v oblasti Salzkammergut.
Do Gosau přijel dva dny před skupinou, aby si naplánované trasy osobně projel a zjistil, jestli odpovídají očekáváním. „Na prvním místě zjistím číslo na horskou službu nebo první pomoc a uložím si ho do mobilu,“ říká s tím, že každý výlet pro něj začíná průzkumem terénu.
„V oblasti Salzkammergut, známé mezi cyklisty díky slavnému závodu Salzkammergut Trophy, jsou většinou úzké single traily vyhrazeny pěším turistům, kteří si tak mohou nerušeně užít výšlapy. Pro cyklisty jsou určeny široké a technicky nepříliš náročné šotolinové cesty, které však často strmě klesají nebo stoupají, a vzhledem k vysokým nárokům jsou proto vhodné spíš pro elektrokola,“ popisuje biker.
Důležité je udržet skupinu pohromadě, což se stává poměrně náročným úkolem ve chvíli, kdy je skupina větší nebo věkově či výkonnostně nesourodější. „U tak velké skupiny jako v Gosau není možné na všechny dohlédnout najednou. Udělám to, že vytipuji nejzdatnější účastníky a rozdělím je tak, aby byl vždy někdo na čele a někdo skupinu uzavíral. Všem rozdělím vysílačky, abychom byli ve spojení, protože v horách často nefunguje mobilní síť a komunikace vysílačkami je mnohem rychlejší a pružnější, než kdybychom se svolávali po telefonech. Lidi si chtějí dobře zajezdit, něco vidět, něco dobrého ochutnat a hlavně se v pořádku vrátit,“ shrnuje Gaspi poslání horského vůdce.
Co si vzít s sebou?
„Myslím na to, abych všechny dovedl do cíle v pořádku po technické i zdravotní stránce,“ říká Gaspi, který má v batohu lékárničku s prostředky první pomoci včetně šití a nářadí, kterým dokáže opravit všechny běžné poruchy. „Spojím roztržený řetěz, sešroubuji uvolněné díly, vycentruji kolo, seřídím, co je třeba,“ popisuje.
Tajným tipem je izotermická fólie, která se dá sehnat v lékárnách nebo outdoorových obchodech jako termofólie či bivakovací fólie. Stojí do sta korun a prodává se složená do lehkého balíčku, takže se vejde do každé kapsy a v batohu o ní ani nevíte. „Tahle malá věc dokáže zázraky. Je nepromokavá, neprofoukne a odráží teplo, a když se do ní zabalíte, udržuje vaši tělesnou teplotu. Schováte se pod ní, když vás přepadne průtrž, v krajní nouzi pod ní i přespíte, ale její hlavní přínos je v případě úrazu, kdy dokáže zraněného ochránit před prochlazením,“ vyjmenovává Gaspi s tím, že když je třeba, dá se v ní unést až pět litrů vody.
