Nanebevzetí: Ústí budovatelské
„Deset pater komunistického nebe“ nebo taky „Nanebevzetí dělnické třídy“, tyhle posměšné přezdívky si vysloužila ústecká mozaika z roku 1985 od Miroslava Houry (1933 až 2006). S výškou 25 metrů je patrně nejvyšší mozaikou Evropy, inspirací byly obří mexické mozaiky z 20. a 30. let.
Vypráví příběh severních Čech od Přemysla Oráče až po dobu důlních velkorypadel. Stále je na původním místě, na budově ústeckého magistrátu, v roce 1997 jen zmizel citát ze socialistické ústavy, že veškerá moc v ČSSR patří pracujícímu lidu.
Black and White: Oslavovaný i pošlapovaný
Zdeněk Sýkora (1920 až 2011), který jako první z českých malířů začal při práci používat počítač, je jedním z nejprodávanějších tuzemských autorů.
O jeho ikonických mozaikách na větracím komínu Letenského tunelu vznikl film, doma ale nikdo není prorokem. Severočeská města se k charakteristickým černobílým skládačkám lounského rodáka většinou zachovala macešsky. Například litvínovská mozaika je v současné době v tak dezolátním stavu, že už nemůže být opravena. Zachránit ji lze už jenom tím, že vznikne replika.
Srdce na dlani: Když se sovětský voják nudí v Milovicích
V plenéru už milovickou budovatelskou mozaiku Srdce na dlani neuvidíte. Nacházela se na stěně domu určeného k demolici, a tak musela být v loňském roce odborně sejmuta a uložena do bezpečí.
Jako připomínka pobytu sovětských vojsk ve městě se má stát jedním z exponátů plánovaného muzea. Výjev nebyl zachráněn celý, z jedenáct metrů dlouhé a tři metry vysoké skleněné mozaiky budou k vidění pouze dva fragmenty – právě ono srdce na dlani a figurální motiv lékařů v nadživotní velikosti.
Mozaika s lékařskou tematikou, která zobrazuje záchranu života vojáka zraněného v boji, pokrývala někdejší sklad léků a dalšího zdravotnického materiálu. Podle místní legendy byl autorem mozaiky jeden z vojáků, a i když má velkoformátová figurální mozaika především historickou a kulturní hodnotu, nepostrádá ani umělecké kvality.
Autor podle kunsthistoriků nebyl profesionál, ale talent mu nechyběl. Moc se naopak nevyznamenali ti, kdo střípky na stěnu lepili. „Mozaika je na zeď přilepená cementem, který je místy zcela prašný, jinde vypadá, jako by tam byl dán před rokem. Je to diletantská práce, někde je pod sklíčky pět centimetrů cementu, jinde pět milimetrů,“ řekla loni v rozhovoru pro MF DNES restaurátorka a specialistka na mozaiky Magdalena Kracík Štorkánová.
Srp a kladivo: Semilský alibismus
Pokud si chcete prohlédnout kontroverzní normalizační mozaiku v semilské Tyršově ulici, měli byste si pospíšit. Městský dům se má letos zateplovat, a tak srp s kladivem a hvězdou zmizí pod vrstvou polystyrenu. Mozaika ale nebude stržena, teoreticky může být kdykoliv obnovena. Od roku 1990 komunistické symboly zakrýval billboard, problém nastal v roce 2009, kdy byl z boční fasády sundán.
Vedení města řešilo, co s mozaikou, a na podzim 2011 se rozhodlo výjev alespoň doplnit o citát amerického filozofa George Santayany: „Kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat.“ Vznikl tím jakýsi improvizovaný památník, memento pro další generace.
