Pojišťovny přestanou hradit úkony spojené s neplodností

Co případná změna definice znamená pro neplodné páry?
To by mohlo vést k tomu, že zdravotní pojišťovny přestanou v budoucnu hradit diagnózu a léčbu, platba tak přejde kompletně na pacienty. Tím z toho úplně vypadnou mladé nebohaté heterosexuální páry. Snaha vyhnout se diskriminaci a zpřístupnit umělé oplodnění komukoliv povede k tomu, že vytvoříme zásadní nespravedlnost mezi chudšími a bohatšími. Chudší navíc budou dárci částí těla pro ty bohatší.

Kdy změna začne platit?
Je to zatím návrh, ale není to novinářská kachna, návrh je vážný. Když jsem se o něm dozvěděla, zjišťovala jsem u kolegů v zahraničí, zda o tom vědí. Všichni to věděli. Diskutuje se o tom dlouho, různé neziskové organizace už to doporučily. Postup je takový, že Světová zdravotnická organizace zformuluje návrh, který zašle ministrům zdravotnictví všech členských států organizace k vyjádření, což by podle zprávy mělo být letos.

Jak je to nyní Podle českých pravidel může o umělé oplodnění požádat jen pár. Zdravotní pojišťovna na zákrok přispívá v případě, že je ženě nejvýš 39 let, a platí maximálně čtyři pokusy. Zákon dovoluje umělé oplodnění i starším ženám, musí ho ale hradit celé samy. Ceny se mohou lišit dle pojišťovny a dle centra asistované reprodukce. V průměru ale pojišťovny hradí 50 tisíc z celkem 70 tisíc korun za jeden pokus.

Pokud by byla reprodukce právo jednotlivce, kdo by byl v případech, kdy žena podstoupí umělé oplodnění, uveden jako otec?
Přístup singles k asistované reprodukci je možný v mnoha zemích už teď. Například ve Velké Británii, Nizozemsku, Belgii, Španělsku mají osamělé ženy přístup už delší dobu, ve Velké Británii mají přístup i osamělí muži. V Británii a Nizozemsku mají dárcovství spermií a vajíček neanonymní, což znamená, že dítě má v osmnácti právo na údaje o dárci či dárkyni, a pokud chce, může se s ním či ní setkat. Belgie a Španělsko mají, stejně jako Česko, dárcovství anonymní, čili dítě identitu dárce nezjistí. Ale i u nás jsou pokusy zákon změnit, snaží se o to opakovaně skupina poslanců kolem paní Jitky Chalánkové. Mimochodem neuvést otce může u nás žena dávno. Ona třeba ani nemusí vědět, kdo je otec. Například v roce 2014 neuvedlo otce víc než devět tisíc žen.

Jak by se řešilo, kdyby se žena dožadovala peněz od státu? Uvedu příklad. Žena bez partnera půjde na umělé oplodnění, ale po porodu jí dojdou peníze. Pokud by byl otec známý, tak požádá o alimenty. Koho má ale požádat, když otec není známý?
Osamělá matka, otec, rodina v nouzi se dožadují peněz od státu i bez asistované reprodukce. Systém podpor je nastavený tak, aby netrpělo dítě, ať už je příčina hmotné nouze v rukou rodiče, nebo ne. Dítě nemůže trpět za rodiče. Samozřejmě souhlasím s tím, že rovnou vytvářet takové rodiny se státní garancí je poněkud zvláštní záměr. Mimochodem dárce spermií či dárkyně vajíčka se nepovažují za osobu, která má k dítěti právní, finanční a emocionální závazky. To ovšem neznamená, že se po odanonymnění nemůže objevit vydírání kohokoliv kýmkoliv.

Nemění se pravidla také proto, že přibývá neplodných párů?
Neplodnost se civilizačně nezvyšuje, jak stále straší média, pouze se zvyšuje počet lidí hledajících asistovanou reprodukci, což je způsobeno věkem nepříznivým pro početí.

Takže mají páry zakládat rodinu dříve?
Ano. Máme čím dál vyšší očekávání, jsme mnohem zodpovědnější ve výběru partnera. Když budete chtít dítě, tak se fakt musíte rozhodnout – s tímhle chlapem chci dítě. To je strašně těžké rozhodnutí, ideální partner ne- existuje. Myslím si, že když je člověk zodpovědný, tak rodičovství zvládne ve dvaceti i ve čtyřiceti. Akorát má třeba pocit, že kdyby to bylo později, že by byl zralejší a zvládal by to lépe. Jenomže když jste starší, tak zas máte větší strachy. Dělali jsme také výzkum mezi dětmi a zjistili jsme, že děti upřednostňují mladé rodiče.