Je babička v pořádku? Má doma dost jídla? Nepotřebuje děda s něčím pomoci? Děti, jejichž rodiče žijí daleko a jsou už odkázáni na pomoc jiných, vědí, jak složité je jim pomáhat, zvláště když je dělí velká vzdálenost. Vedle au pair pro děti se proto rodí nový fenomén – hlídání babiček a dědečků.
Řada starších odchází do domovů pro seniory předčasně, jen kvůli nedostatku podpůrných služeb. Díky nim by totiž lidé mohli být i ve vysokém věku soběstační a žít doma. Jenomže nemají, kdo by jim došel nakoupit, občas pomohl s úklidem, nebo jim chybí někdo na popovídání. Přitom zájem o podobnou pomoc je velký. Stačí nahlédnout do inzerátů: „Hledám společnici k mamince, 89 let (soběstačné, špatně se pohybující), na pár hodin v týdnu.“
„Starším lidem chybí možnost si popovídat, sdílet svoje radosti a starosti,“ říká praktický lékař Vladimír Marek. Touží po užším spojení s dětmi a vnoučaty, ale jsou rádi, když si mohou promluvit s kýmkoliv mladším. Nabíjí je to a posouvá dále. „Obecně platí, že sociální kontakt prospívá zdravotnímu stavu a podporuje dobrý výsledek léčby,“ tvrdí Marek.
V tuzemsku teď vznikají služby, které nabízejí starším lidem a jejich potomkům pomoc. Jedná se v podstatě o podobnou záležitost jako Uber. Zájemce o pomoc pro seniory se na internetových stránkách zaregistruje buď na týden, měsíc, nebo čtvrt roku. Pak si může vybírat z nabídky. Službu nezajišťuje instituce ani provozovatel portálu, jeho prostřednictvím se člověk může spojit s konkrétní pečovatelkou. „Já osobně vítám cokoliv, co by starým lidem pomohlo vyjít z izolace,“ říká lékař Norbert Král. „Otázkou bude, zda příbuzní seniorů do pomoci svým bližním zainvestují,“ dodává Král.
Psychika léčí. Někdy stačí si jen popovídat, radí lékař
|
