Velký bratr pro malého školáka. Rodiče se bojí, české děti jsou „uvázané na řetězu“

O tom, že se blíží první školní den, nás informují minimálně letáky obchodních řetězců už od konce července. V pondělí, kdy nastane onen slavnostně kritický den, se letos vydá jenom do prvních tříd kolem sto dvaceti tisíc prvňáků.

Ukaž mi, kde je moje dítě a co právě říká
Vedle shánění školních brašen, penálů či přezůvek a dalších školních potřeb roste letos zájem o elektronická zařízení, která umožňují sledovat školáka, kde se pohybuje v reálném čase. Počet prokliknutí na jednoduché lokátory na serverech, které umožňují jejich nákup, se v posledním období před začátkem školy zvýšil asi o deset procent. „V současné chvíli je v nabídce 342 lokátorů různého typu,“ konstatuje datová analytička ze Zboží.cz. U některých konkrétních produktů se zobrazení zvýšilo až o takřka padesát procent.

Jak vychovat nesamostatného potomka Pokud chcete, aby se vaše dítě neumělo orientovat v prostředí a záviselo jen na rodičovské péči, používejte co nejčastěji následující „rozkazy“. Neběhej, nebo se zpotíš! Buď už proboha konečně chvíli zticha! Neotravuj! Nevidíš, že mám v ruce mobil? Počkej doma, než se vrátím z práce! Seď a nevrť se! Vrať chlapečkovi tu lopatičku a omluv se! Na to se neptej, tomu bys ještě nerozuměl! Počkej s úkolem, až přijde maminka! PH

Lidé se zajímají nejen o jednoduchá sledovací zařízení. Hledají často ta, která umožňují i odposlech. Na webech se sice u takových zařízení uvádí, že slouží „pro sledování vozidla, věcí a zvířat“, ale každý samozřejmě pochopí, že stejně tak může sledovat i osoby.

Přitom k pořízení takového hlídače stačí opravdu zanedbatelná částka necelých dvou set korun. Po podobně levných zařízeních se však většinou okamžitě zapráší. Ale i tři nebo čtyři stovky za jednoduchý lokátor jsou pro uklidnění rodičovského strachu přijatelné.

Vystrašení rodiče jsou snadnou kořistí obchodníků
Jak konstatovala loňská analýza Výzkumníka Seznam, rodiče jsou v současnosti mnohem vyděšenější než jejich prarodiče. „Za tři generace se podíl dětí ve věku osm až deset let, které se aspoň jednou dostaly bez doprovodu dospělých dál než kilometr od domu, smrskl z 80 na 27 procent,“ konstatuje zpráva. Analýza také dodává, že úzkostní rodiče naopak představují velký byznys: mobily a chytré hodinky s lokalizací polohy se staly normou.

Ve městech vznikají „školní ulice“ bez aut
Vedle vzdálenosti, na jakou se současné děti dostanou od domovského prahu bez dozoru rodičů, se výrazně změnily počty dětí, které se dopravují do školy v autě s jedním nebo oběma rodiči. V posledním dvacetiletí se podle výše uvedené analýzy podíl dětí, které se do školy dopravují s rodiči autem, zvýšil čtyřnásobně. Podle průzkumu realizovaného agenturou Ipsos jezdí bezmála čtyřicet procent dětí do školy v autě. Rodiče, ale i děti, jež chodí do školy po svých, si často stěžují, že provoz v nejbližším okolí bývá dopravně nepřehledný a nebezpečný. V některých městech se proto snaží radnice provoz buď denně regulovat s pomocí strážníků, nebo z části ulice, kde je škola, udělají zónu se zákazem vjezdu.

Například v Dobříši ve středních Čechách je v okolí školy zakázané zastavení ve dnech školního vyučování od půl osmé do osmi hodin ráno. „Pokud vozíte děti autem, využívejte bezpečné zóny pro zastavení před školami,“ doplňuje alespoň radou značný autoprovoz u škol Oldřich Kassl z organizace BESIP.

Jak to vidí UNICEF: Někdy je to nůďo Dvě třetiny českých dětí chodí do školy rády. Ukázal to průzkum Českého výboru pro UNICEF. Jednu třetinu školáků ale vyučování nebaví. Přibližně polovina dětí zažívá během vyučování nudu. „Výsledky napovídají, že škola je pro děti důležitá a v řadě případů výrazně přispívá k jejich obecnému pocitu štěstí, či nepohody,“ říká Jana Špolcová z agentury STEM/MARK. PH