Dům, který nepotřebuje cizí energii, musí být trochu hloupý

Představa obydlí, jež není závislé na vnější dodávce energií, láká stále víc. Mnohé ale odrazuje, a to nejen kvůli ceně. Obávají se, že jim energeticky soběstačný dům neposkytne stejné pohodlí jako ten, který má klasické připojení na elektřinu a teplo. Tyhle obavy postavil Pavel Podruh na hlavu.

Kousek od Českého Krumlova, kde žije, letos dokončuje Český soběstačný dům. „Nechtěl jsem, aby byli obyvatelé takového projektu odkázáni třeba na to, že pračku pustí, jen když bude sálat slunce, večer si přisvítí petrolejkou,“ vysvětluje Pavel svůj přístup k filozofii energetické soběstačnosti. Projekt se zrodil už před čtyřmi lety, postupně se z něho stala i firma, která organizuje soutěž pro studenty architektury a stavebnictví. Ti tak mají možnost přispívat svými nápady i k tomu, jak bude nakonec dům na okraji lesa, mimo všechna obydlí a inženýrské sítě, fungovat.

Dům jako elektrárna Sluneční energie ze 48 panelů utáhne ohřev domu, teplé vody a všechny spotřebiče včetně dobíjení čtyř elektromobilů. V případě nedostatku slunečního záření může elektřinu vyrábět i peletkový kotel se Stirlingovým motorem. Vodu si bere dům z vlastní studny, využije dešťovku, odpadní vodu vyčistí čistička, a to i přírodní vsaková.

Elektrickou energii dodávají domu speciálně vyrobené sluneční panely, které Pavel naskládal na střechu tak, aby nebylo na první pohled možné poznat, že se jedná o solární plástve.Vypadají jako jednolitá střešní krytina. Přebytečnou energii ukládá dům do baterií, u nichž autor nápadu spolu s dalšími spolupracovníky dlouho vychytával obslužný software, aby se baterky dobíjely bez zbytečné zátěže a vydržely v co nejvyšší kapacitě možná až 25 let.

„Zjistil jsem také, že chytrý dům nemůže být zase až tak superchytrý,“ svěřuje se tvůrce domu. Původně mu ajťáci vymysleli software, který reguloval fungování všech spotřebičů i osvětlení. Jenže v případě zhroucení systému či chyby by byl závislý právě na konkrétních IT odbornících, kteří mohou být za pár let už na druhém konci světa, a každá oprava by navíc vyšla na hodně peněz. „Takže jsme nakonec dali prostor i budoucím obyvatelům domu, aby měli možnost upravovat vytápění, osvětlení či chod televize nebo pračky svým okamžitým potřebám.

Obyvatelný by měl být dům už letos na podzim. Pavel v něm ale zatím bydlet nebude. Má totiž dlouhý pořadník „zkušebních“ obyvatel. Jsou mezi nimi třeba dobrovolníci, kteří pomáhali při stavbě, a také lidé z firem, jež recipročně dodaly stavební materiál.