Elegantní cyklistika: jde o váhu. I o kávu

Frédéric je aktivní vousáč, kterého baví jezdit na kole. Pracuje jako realitní makléř na jihu Francie, kde skvělá káva k cyklistice patří. Není profi model, přesto se díky své zálibě stal reklamní tváří cyklistického oblečení a doplňků. Se svou partnerkou si také rád užívá bikepackingu.

Počkat, bikepacking?
Je to kombinace anglických slov bike = kolo a packing = balení. Jednoduše řečeno jde o slovo používané pro vícedenní cyklovýlet. Zapomeňte ale na kovové nosiče nad zadním kolem, na kterém byste převezli i vykrmeného krocana z farmářského trhu.

Všechno potřebné vezete s sebou připevněné v ose bicyklu, který zůstává stabilní a ovladatelný díky specifickému umístění systému brašen. Proto se můžete vydat i na úzké singl treky a kamenité horské cesty. 

Bikepacking je trend posledních let, s nímž přišla na trh i specifická kategorie jízdních kol s označením gravel. Češi mu vymysleli přezdívku štěrkolet. Díky propojení pevného silničního rámu a širších plášťů nejste omezení pouze na zpevněné a asfaltové cesty, jak bývá zvykem u biketouringu, tedy klasického cyklocestování.

Ke kolu patří káva
Vraťme se teď k Frédéricovi a přenesme se do starého přístavu v Nice na Azurovém pobřeží. Stojí tady historický jednopatrový dům se žlutou fasádou. Na chodníku před ním je cedule, na které je anglicky napsáno: Nepotřebuji terapii, potřebuji na kolo. Sídlí tu značka cyklistického oblečení a doplňků Café du Cycliste.

Prostor nabízí specializované zboží, ale i kavárenské posezení. Přesně tato kombinace přitáhla i Frédérica, jednoho z prvních zákazníků, který se rád vracel. Jednou ho oslovil spolumajitel firmy s nabídkou spolupráce. Slovo dalo slovo a makléř už roky propaguje značku nejvyšší cenové kategorie, která dbá nejen na funkčnost, ale i elegantní styl dresů bez reklamních nápisů. Z jara se Café du Cycliste usídlila nově i v pražských Modřanech.

TIPY NA CESTU Pozor na to, jak pokládáte kolo. Plno lidí ho klidně položí na přehazovačku. I při mírném ohnutí už ale nefunguje, jak má, a je potřeba servisní zásah se speciálním nářadím. Kdo maže řetěz každých 300–400 kilometrů, ten jede. Pokud se jede v extrému nebo špatném počasí, je ideální mazat každý den. Když chcete mít vše nejmenší a nejlehčí, ubíráte každý gram váhy na cestu. Je zvykem uříznout třeba i kartáček na zuby. Vezměte si pak ale tu správnou část!

Česká stopa v Nice
„Zaujalo mě, že jedna značka kombinuje nabídku pro výkon i vícedenní cyklistické štreky. V mnoha dresech používá merino vlnu, která vás udrží v teple třeba i při zastávkách na kávu,“ říká Vlastimil Kuryl. Žije v Praze, ale často jezdí na kole na jihu Francie, kde si tuto značku oblíbil. „Merino vlna se hodí se na bikepacking, protože tyto dresy nemusíte prát každý den. Čistě technické materiály druhý den příšerně páchnou,“ zmiňuje muž, který nedávno s dvěma kamarády otevřel cyklokrámek s názvem Veloklasik. Ano, kávu zde mají. A také velkou televizi na společné sledování závodů. „Značka Café du Cycliste dokonce podporuje krásný bikepackingový závod z Turína do Nice, který vede po starých vojenských cestách ve výšce 2000 metrů mezi vojenskými pevnostmi,“ dodává Vlastimil, který bikepackingu propadl a podělil se o své tipy (viz infobox).

Brašny v ceně kola
Minimalismus je zaklínadlem vyznavačů bikepackingu a mnozí do své záliby neváhají narvat velké peníze. Ve svém výběru spatřují investici, kterou rozšiřují své možnosti, výkon, ale i pohodlí.

Na moderní kola gravel se nasazují samonosné brašny tří základních typů. Podívejme se na konkrétní příklad ve specializovaném obchodě v pražském Radotíně.

Podsedlová beznosičová brašna Apidura, která vám při jízdě trčí za zadkem, má objem 14 nebo 17 litrů a stojí mezi třemi až čtyřmi tisíci. Pak je tu závěsná brašna na řídítka s devítilitrovým objemem v ceně do tří tisíc korun. V podobné cenové relaci se pohybuje pětilitrová brašna do rámového trojúhelníku. Kvůli speciálnímu nepromokavému odolnému materiálu s nízkou váhou je to dohromady skoro deset tisíc korun.

Škoda, nebo mercedes?
Jen brašny tedy mohou stát víc, než kolik leckdo zaplatí za celé obyčejné kolo v Decathlonu. Ale i tento největší francouzský sportovní řetězec zareagoval na moderní trendy a nabízí kolo kategorie gravel. Jmenuje se Triban a bez koruny vyjde na 24 tisíc. Kola a pláště tubeless ready jsou podle prodejce ideální na jízdu po jakýchkoli cestách i stezkách. Hmotnost je 10,4 kilogramu pro velikost L.

„Kolo jsem koupil jako druhý stroj pro cesty do práce + jízdu po zpevněném povrchu,“ svěřuje se po třech týdnech zkušeností s tímto kolem zákazník Michal. „Tento účel kolo plní podle mě výborně. Ještě plánuju nahodit 40mm pláště, aby to po polňačkách méně kopalo. Snad kolo vydrží,“ dodává se smajlíkem ve svém hodnocení.

Ve Ski a Bike centru ve zmíněném Radotíně objevíte kolo stejné kategorie od značky Cannondale s cenovkou přes sto tisíc korun. Rám už není z hliníku, ale z karbonu. Jako když stylem a provedením přeskočíte ze škodovky do mercedesu. Za pěkné kolo ale můžete zaplatit i čtvrt milionu. Čím dražší, tím lehčí. „Mít jen to nejlehčí není dogma. Každý si koupí, na co má peníze. Jde jen o to, užít si při cyklovýletu volnosti a nezávislosti. To, že jsou věci lehké a vícefunkční, je bonus,“ dodává srdcař Vlastimil a pokládá na stůl šálek od kávy.

Je čas na kofein
Otisky ozubených koleček se zařezávají do stěny barového pultu, na kterém se právě připravuje výběrová káva z Hondurasu. Tento nenápadný detail prozrazuje životní zálibu Jiřího Dužára staršího, který v rodinné kavárně mění cyklistický dres za pracovní zástěru. „Cyklistika a káva k sobě patří. To vidíte i na Tour de France,“ říká v centru severočeského Rumburka spolumajitel podniku Bohemian Coffee House. „Je to jediný povolený doping,“ podotýká s úsměvem.

Ke známým rekordmanům v konzumaci kávy patří mezi cyklisty profi závodník Roman Kreuziger. „Piju tři ke snídani a čtyři během dne. Vždycky jsou to dvojitá espresa, takže je těch kafí vlastně dvojnásobek,“ řekl nedávno pro MF DNES. Kávová kultura profesionálních cyklistů se traduje od 30. let minulého století, kdy Gino Bartali, dvojnásobný vítěz Tour a trojnásobný šampion Gira, konzumoval v závodních dnech deset šálků i více.

V Česku se zatím šíří vlna obliby zastávek na kávu i mezi amatéry a doplňuje tak třeba nabídku vinných cyklostezek na Moravě. Kaváren přitahujících cyklisty přibývá. „Spolupracujeme s cyklokavárnami, kde je naším cílem osvěžit a dodat energii cyklistům,“ uvedl Radek Červenka ze společnosti CoffeeRacer, jejímž mottem jsou slova: „Káva, co šlape!“

Jiří Dužár zatím v rumburské kavárně s luxusním výběrem chystá aeropres. „Když jedu na Krále Šumavy, po výkonu hledáme kavárnu, kde si koupit dobré kafe,“ vypráví. Po výkonu doporučuje espreso nebo „filtr“ bez mléka. „Dejte si spíše menší množství a silnější, kofein vám pomůže rychleji odbourat v těle kyselinu mléčnou,“ dává tip muž, který už jako kluk dostal od rodičů favorita a od té doby jezdí. Baví ho propagovat kávovou kulturu v cyklistice, podporuje jezdce i závody. Na podzim opět chystá pro zájemce zajímavé treky Českým Švýcarskem, kdy účastníci poznávají kraj ze sedla a ochutnávají zdarma výběrovou kávu u partnerů značky Bohemian Coffee House. Kdo kouzlu cyklistiky a kávy propadne, může se s pražským Veloklasikem vydat v sedle na akci Cesta do Nice, od moře až na vrcholky hor.