náhledy
Přímo s Antoniem jsem se při svém kulinářském pokusu nepotkal, ale také Petr Škuba (vlevo) je zkušený pizzař, který se svému řemeslu věnuje třináct let. Za den jich vyprodukuje až 130 a interně tomuto výkonu říkají řízený smyk. Připravit jednu pizzu mu trvá asi dvě minuty, mně zhruba deset.
Autor: Metro.cz
Těsto zde používají dost vykynuté, aby v něm zůstaly vzduchové bubliny. Nejdřív ho roztaháme prsty ze středu na kraj. Tím se vytvoří základní tvar. Pak hřbetem ruky dotvaruji okraj, ale něžně, aby se placka netrhala. Těsto si nechám přepadnout přes okraj, tím se začne roztahovat i ve středu.
Autor: Metro.cz
A konečně přísady. Nejdříve lžíce rajčat, které spirálovým pohybem rovnoměrně rozmazávám od středu k okraji po celé ploše. Nesmím nechat rýhy, protože v těch místech by se těsto propálilo. Odrůda san marzano, kterou zde používají, je Rolls-Royce mezi rajčaty, pěkně šťavnatá a chutná.
Autor: Metro.cz
Pár lístků bazalky a na šest míst (kvůli výsledným šesti trojúhelníkům) natrhám mozzarellu. Opět jednu z nejkvalitnějších – bocconcini. Zbytek poházím doprostřed. Tak vypadá pizza Margherita v barvách italské trikolory, kterou tamní pizzaři vytvořili na počest návštěvy stejnojmenné princezny.
Autor: Metro.cz
Já si ale ještě přidám šunku. Tu jedinou berou od českých dodavatelů. V té italské je totiž hodně vody a ta by při pečení vytekla. Když se podíváte proti světlu přes tenký plátek, měli byste vidět co nejvíce tmavých skvrn. To značí pořádné maso, a tedy i kvalitní šunku.
Autor: Metro.cz
Pak už jen zakápnout olivovým olejem, posolit, nabrat pizzu a šup s ní na tři minuty do pece. Přiznávám, to nabrání mi nešlo. Po třetím marném pokusu mi raději Petr pomohl. Chce to zkrátka správný grif. Ale výsledek byl lahodný, i kolegové v redakci si pizzu pochvalovali.
Autor: Metro.cz
Antonio Barba
Autor: Metro.cz
Interiér pizzerie
Autor: Metro.cz
Metrová pizza
Autor: Metro.cz