Jaká byla cesta od grafiky ke šperkům?
Vystudovala jsem grafickou školu a grafička na volné noze jsem už celkem dlouho. Sázím knížky a časopisy, dělám (re)branding, letáky a další tiskoviny. Čím dál tím víc jsem si přála vytvořit něco svého, v čem bych grafické zkušenosti mohla také uplatnit. Jednou jsem se z touhy po novém zážitku rozhodla jít na kurz výroby šperků a tím to celé začalo. Taky jsem vždycky ráda chodila na různé výstavy a fashion markety a moc jsem si přála zažít to i z druhé strany stolu. Když se mi to poprvé povedlo, byl to super pocit.
Jaký první doplněk jste vyrobila?
Byly to náušnice na již zmiňovaném kurzu, nepřekvapivě s geometrickým vzorem. Pořád je mám schované.
Geometrie je ve vašich návrzích vidět často. Proč?
Možná je to tím, že jsem celkem chaotik a zmatkář, neustále dělám několik věcí najednou nebo něco věčně nemůžu najít. Geometrie a její symetrie a souměrnost mě asi tak trochu ukotvují a uklidňují můj vnitřní zmatek.
Jak nápady na kolekce vznikají?
Všelijak. Někdy si kreslím do notesu, někdy vidím tvar, který mě zaujme, a od něho se odvíjím dál, zkouším různé cesty a možnosti. Ne vždy se to povede, jak chci, to pak nápady končí v šuplíku s názvem ‚třeba na ně někdy dojde‘. Sem tam mi taky do cesty přijde zajímavý materiál, kterým se inspiruji. Takhle vznikla například poslední kolekce Winter shine. V poslední době experimentuji i s materiály vlastními, kdy propojuji šperky se svými abstraktními malbami.
Naušnice ze zimní limitované kolekce
Co jednotlivé řady vyjadřují?
Většinou moje momentální rozpoložení, i škála použitých barev se od toho odvíjí. V prvních letech jsem pracovala jen s odstíny černé, stříbrné a zlaté, ale od pandemie jsem do tvorby zařadila hodně barev. Teď už jsem zase v klidnějším období, takže opět panují střídmější tóny. Ale ráda vymýšlím i zakázkové kousky, tam se můžu vyřádit já i zákazníci.
Jaké šperky nosíte nejraději?
Ty svoje! V podstatě už nenosím jiné šperky, kromě snubního prstýnku. Každý den mám jiné náušnice, střídají se období, kdy nosím barevné a výrazné, s obdobími umírněných a jemnějších tvarů. Občas si v ranním fofru náušnice vzít zapomenu a celý den si pak připadám divně. To si pak vzpomenu na babičku, která měla ráda velké šperky a s oblibou říkávala, že bez náušnic se cítí nesvá, jakoby nahá.
Jak vypadá váš tvůrčí proces se dvěma dětmi a ještě prací grafičky?
Občas je to trochu punk, jsou totiž období, kdy mám pocit, že nestíhám naprosto nic a na každém místě na mě doslova číhá práce. Ať už jsou to nákresy, různé nářadí a komponenty, rozpracované části šperků, nebo vzorníky ke grafickým zakázkám. Mezitím běhají a hulákají děti, pípají maily, zvoní mobily a pískají hladová morčata.
Hana Melčová při tvorbě
To zní jako pořádný chaos.
To byl taky jeden z důvodů, proč jsem se s velkou částí výroby přestěhovala do dílny a doma mám hlavně základnu pro grafickou práci a rodinu. Většinu roku se mi tak daří držet v tom nějaký řád a snažím se to pořád zlepšovat.
Co vás na tom nejvíc baví?
Každý den je jiný a není to nuda, což mě na tom hodně baví. Velká výhoda je taky to, že když jsou kluci nemocní, můžu se přizpůsobit a práci trochu odložit nebo ji zvládnu z domova. Kdyby byly ale dny o trochu delší, vůbec bych se nezlobila.
Dá se výrobou designových šperků uživit?
Na to se pořád snažím přijít. Během podzimu a zimy bych řekla, že ano, bývá hodně trhů, zákazníci už myslí na vánoční dárky a je to hodně nabíjející období. Naopak jaro a léto bývají slabší a jsem vděčná, že mám i grafické zakázky, které to hezky doplňují. Horší je, když se to sejde všechno najednou, to si pak silně přeju mít svůj klon.
