K ruce mi byl ten nejpovolanější – předseda české federace stand-up paddleboardingu David Raab. Než jsme vlezli do vody, čekala mě krátká instruktáž. „Důležité je vybrat správné prkno. Děti mají menší, začátečníci stabilnější a závodníci užší,“ představuje mi paletu možností Raab. Také pádlo je třeba vybrat podle výšky jezdce. „Ideálně by mělo být delší o jednu shaku,“ říká instruktor a prsty naznačuje havajský pozdrav. Tedy vztyčený palec a malíček. Právě z ostrovů v Tichém oceánu tento sport pochází.
A jdeme plout. Prkno není zrovna malé, a proto mě překvapuje, že není vůbec těžké. Paddleboard pro dospělého váží kolem osmi kilogramů. Na hladinu ho položím, teprve až mám vodu po kolena. To proto, abych nezničil spodní ploutve. Ty pomáhají při jízdě držet směr.
David Raab ukazuje, o kolik má být delší pádlo než jezdec.
Testuji stabilitu prkna vkleče, brzy si ale stoupám. Pět záběrů na jednu stranu, pět na druhou. Šikovnější sportovec se základní pohyby pádla naučí hned.
Vyzkoušejte si to
|
Okamžitě zjišťuji, že paddleboard je relax. Svítí sluníčko a já se pohupuji na vlnkách. Úplná Havaj. Iluzi kazí jen nedaleká labuť a štika, která právě vyskočila nad hladinu. Nemyslete ale, že je jízda ve stoje jen pohoda. Během paddleboardingu se totiž používá téměř každý sval v těle. Vzhledem k požadované rovnováze se svaly nohou musí snažit stabilizovat těžiště, zatímco ramena a zadní část jsou používány k pohonu. Střed těla, záda a břišní svaly jsou neustále v práci při udržování rovnováhy.
Další level je závodění. Jezdci soupeří například ve sprintu, technickém či vytrvalostním závodě. „Na relaxační projížďku se však může vydat každý. Není výjimkou, že workshopů pro jezdce se zúčastňují i lidé v důchodovém věku,“ zve na projížďku Raab.
