metro.cz

Počasí v Praze

9 °C / 15 °C

Neděle, 19. září 2021. Svátek má Zita.

Dalších 10 fotografií v galerii
Redaktorka Iveta (vpravo) se učí černému divadlu. | foto: Metro.cz

Hercem černého divadla na jedno odpoledne. Vyzkoušeli jsme si český patent

  16:49
Stojím na jevišti a přede mnou jsou diváci. Nevidí mě, ale já je ano a připadám si jako ve snu. Vyzkoušet něco, co člověk dosud nedělal, to je to, co mě na mé práci baví. Když jsem nedávno dělala rozhovor o černém divadle, sama jsem byla překvapená z několika věcí: že jde o český patent, že i dnes jde dělat efektní podívanou za pomoci pouze hry barev bez techniky a že kolikrát i malou rekvizitu ovládá hodně lidí.

Rozhodla jsem se jít si to vyzkoušet. Produkční pražského Divadla Metro Kateřina Urbanová mi předem dala jasnou instrukci: „Vezměte si s sebou jen černé ponožky.“ Do telefonu jsem ještě slyšela smějícího se kolegu, jak říká, že si mám donést i helmu a holenní chrániče.

Vybavena černým oblečením jsem vyrazila do divadla před představením Life is Life. „Máte ty černé ponožky?“ zeptala se po příchodu produkční. „Mám černé punčocháče,“ odpovídám. „Můžete si je vzít, ale bude vám vedro,“ odvětí produkční. Nakonec jedny černé ponožky najdu, ale nízké a s malým bílým logem. Ty jsou ale nepřípustné, a tak mi své čerstvě vyprané vysoké ponožky půjčuje Jakub Dittrich, jeden z herců. Poté si navlékám černý semišový oblek, vyfasuji ještě kuklu a rukavice.

Telefon nefunguje. Ale ve tmě svítí!

Telefon nefunguje. Ale ve tmě svítí!

S rekvizitami musí pohybovat víc lidí.

S rekvizitami musí pohybovat víc lidí.

Jde se na věc

Co možná nevíte

Klasické černé divadlo je českým patentem.

  • Jedním ze zakladatelů byl i František Kratochvíl, který dodnes s Divadlem Metro spolupracuje.
  • Hrají dvě představení – Life is Life a Deja Vu.
  • Po každém představení si ve workshopu sami můžete černé divadlo vyzkoušet.
  • V Metru hrají i o prázdninách každý den, přes rok objíždějí i republiku.

Vedro mi opravdu bylo, a to jsem ještě nezačala. Takto vybavená jdu na jeviště. Klasické černé divadlo spočívá v tom, že na jevišti jsou i herci v běžném oblečení, kteří jsou během představení vidět, a černoherci, kteří zachází s rekvizitami, ale občas musí svůj černý oblek sundat a zapojit se v běžném oblečení do děje. „Někdy se černoherci musí převléknout třeba šestkrát během představení. Sundat si černý kostým a zase nandat. Musí ho mít připravený tak, aby se do něj pak stihli zase za dvacet vteřin dostat,“ upřesňuje mi Kateřina Urbanová. Tak to si tedy upřímně nedokážu ani představit.

Ještě než začneme, procházím se po jevišti a koukám na precizně umístěné rekvizity pro večerní představení. „To je strašně důležité. Každá věc musí mít své místo. Je to rychlé, navíc je tu skoro tma, herec musí sáhnout na jistotu. Pokud daná věc není na svém místě, je to problém,“ vysvětluje mi produkční. V tom zahlédne ve foyer divadla Františka Kratochvíla, tvůrce tohoto schématu černého divadla. „Pojďte, představím vás,“ pobízí mě Kateřina Urbanová. Vidím v očích pana Kratochvíla, jak je rád, že jeho myšlenka lidi stále láká, ale zároveň mě neváhá upozornit, jak je to těžká disciplína.

I malé rekvizity potřebují dva herce.

I malé rekvizity potřebují dva herce.

Divák vidí jenom boty.

Divák vidí jenom boty.

Zmýlená neplatí

Dostávám jako první do rukou dvě desky, na kterých jsou nakreslené domy. Na polonatažených rukou před sebou s nimi mám jít plynule zprava doleva přes celé jeviště, pak se otočit zády, jít zpět a znovu. V reálu pro diváky to má evokovat pohybující se domy na ulici. Desky jsou těžké a ruce se mi začínají klepat. „Platí vám zaměstnavatel také hodiny ve fitness centru?“ zažertuji směrem k Jakubovi. „Ne, my chodíme posilovat do práce,“ odpovídá. Další pokus – telefon. Sluchátko musí pozvolna stoupat a v rytmu hudby se hýbat. Pak přichází botičky. Začala jsem mít ze sebe trochu dobrý pocit, protože dřevěné rekvizity ve mně vzbudily dojem, že to zvládnu.

Ovšem, jak jsem se mýlila. U malého plyšového koníka mě jako první překvapí, že jej při představení ovládají dva lidé. Navíc se mi v rukavicích, ve kterých nemám tolik citu, a kukle, ve které nic nevidím, špatně ovládá i za světla. Vypadám jak včelař, ale připadám si jako nemotora. „Naším úkolem je vdechnout rekvizitě život. Ačkoliv to tak nemusí vypadat, je těžké se to naučit tak, aby tomu divák uvěřil. Nejlépe se to člověk naučí před zrcadlem, není to podmínka, ale tam vidíte, jak moc můžete třeba koníkovi naklonit hlavu, aby to opravdu vypadalo, že pije a ne, že mu ji vylamujete,“ přibližuje mi práci černoherce.

Postupně přicházejí před představením další herci, s nimi si vyzkouším ovládání kostry nebo třeba velkého plyšového koně, kdy dva z černoherců musí držet hlavního představitele na hřbetu.

I malé rekvizity potřebují dva herce.

I malé rekvizity potřebují dva herce.

Redaktorka Iveta (vlevo) se učí černému divadlu.

Redaktorka Iveta (vlevo) se učí černému divadlu.

Léčba šokem v praxi

„Vše je o spolupráci a dobrém provedení. Některá čísla existují už desítky let a na lidi fungují jen tehdy, když se udělají dobře,“ říká moje průvodkyně divadlem a pokračuje otázkou: „Máte čas zůstat i na představení?“ Odpovídám, že určitě ano, že bych se ráda podívala, jak to vypadá. Reakce mě zarazí. „Říkala jsem si, že byste si začátek představení mohla zahrát,“ odpoví. Myslela jsem si, že žertuje, ale ne. Dostala mě na starost jedna z černohereček Bára Heroldová. Před představením mi vše ukazuje a popisuje, mám se jí jen držet a vše dobře dopadne. Jsem tak nervózní jako naposledy před státnicemi, vystupovat před lidmi není nic, po čem bych toužila.

Představení začalo, z portálu koukám, jak Jakub Dittrich začíná rozvíjet děj celé hry o lidském životě. V tom přijde naše chvíle, vyjdeme na kraj jeviště a podáme druhé hlavní herečce masku. Ve zmatku v zákulisí od někoho dostanu ránu do hlavy, začínám chápat, proč mi žertem bylo doporučeno vzít si helmu. Celou dobu mi nejde do hlavy, jak je možné, že já diváky vidím a oni mě ne?! Objevuji kouzlo černé barvy v černém divadle. Jedeme dál, zvládám dát bílý polštář na postel a projít celé jeviště s podlouhlou rekvizitou zvanou sen. Pak můžu chvíli stát na pódiu vzadu a mám unikátní možnost zhodnotit sehranost všech složek – dvou hlavních herců i černoherců a na jejich práci navazující reakce publika...

Komentáře

Hlavní zprávy

Politická kampaň je plná lží a „zákroků na penaltu“

vydáno 17. září 2021  14:34

Tématem voleb jsou Andrej Babiš, covid a migrace.  celý článek

Tipy na víkend. Potkat můžete své sousedy nebo vstoupit pod zem

vydáno 17. září 2021  10:57

Deník Metro přináší další tipy na akce, které můžete o víkendu navštívit. Kde strávit čas? Například v českých městech a obcích se už ode dneška koná akce...  celý článek

Hlavu vzhůru! Zamávejte největší vzducholodi světa

vydáno 17. září 2021  8:11

Česko křižuje chlouba hraběte Zeppelina. Sledujte let on-line.  celý článek

Sto kroků do nebe. Tip na rychlý výlet

vydáno 17. září 2021  5:24

Z rozhledny Máminka uvidíte klidně i Krkonoše nebo Šumavu.  celý článek

Vaše fotky z Prahy