metro.cz

Počasí v Praze

16 °C / 28 °C

Pondělí, 22. července 2019. Svátek má Magdaléna.
Igor Bareš
Větší foto
Igor Bareš | foto: MAFRA

Igor Bareš: Divadlo už pro mě není tak důležité jako rodina

11. února 2019  14:29 Pavel Urban Metro.cz
Herec Igor Bareš se od čtvrtka objeví v kinech ve filmu Léto s gentlemanem. V rozhovoru pro deník Metro mluví o spolupráci s Jaromírem Hanzlíkem, ale i o tom, proč v herecké šatně zdraví Vlastimila Brodského na fotografii.

Zkuste popsat svou postavu v novém filmu?
Je mi 52 let, jsem deset let ženatý a troufám si tvrdit, že ústřední dvojici, kterou hraji já a Alena Antalová, rozumím. V každém vztahu se po čase může dostavit situace, kdy si ti dva už všechno řekli a nežijí spolu, ale vedle sebe. Zastihneme je v okamžiku, kdy ta žena potřebuje vztah obohatit. Začne si uvědomovat, že jí něco chybí. V tu chvíli se objeví hlavní hrdina, tedy gentleman, který jejich životy pohne do kladné poloroviny. Nechtějí přijít o to, co spolu prožili. Snaží se si to navzájem říct, ale chlapovi slova přes rty moc nejdou.

Vy tam také lepíte modely lodí v lahvích...
Nevím, jestli nejdřív Jaromír Hanzlík napsal scénář a pak se seznámil s pánem s tímto koníčkem, či naopak. On u toho natáčení byl. Radil mi, jak mám nástroje používat, když stavím lodě do sklenic. Po filmařské stránce je to celkem zbytečná věc, ale mě těšilo se s tím pánem potkat. On do lahve postaví cokoliv.

Pronikl jste nějak do toho?
Ne, když hraji vraha, tak se také neučím zabíjet. Žádné detailní záběry tam nebyly, a pokud ano, tak o nich nevím.

Máte v sobě také něco z povahy té postavy?
Asi jsem nebyl obsazený pro nic za nic. S pány Hanzlíkem a režisérem Jiřím Adamcem se známe několik let. Točili jsme spolu seriál Pojišťovna štěstí. Byl to Hanzlíkův první filmový scénář, takže mu na filmu záleželo. Co se týče zručnosti, neumím nic. Mám manželku, která, než aby mě požádala, abych něco udělal, tak to raději udělá sama. Protože ví, že bych to udělal špatně a musela to předělávat.

Zmínil jste scénář z pera Jaromíra Hanzlíka. Líbil se vám, nerozmýšlel jste se?
Víte co, v téhle šatně (v Divadle na Vinohradech – pozn. redakce) je kalendář, ve kterém je Vlastimil Brodský. Vždycky, když sem přijdu, tak ho nezapomenu nahlas pozdravit. Přijde mi to jako slušnost. Já tuhle generaci lidí, do které patří už i Jaromír Hanzlík, vnímám velmi kladně. Všichni tihle herci mě utvářeli. Pokud za mnou přijde Hanzlík, že by stál o to, abych hrál v jeho filmu, je to pro mě velká čest. Stejně jako před čtyřmi lety za mnou v Národním divadle přišla paní Iva Janžurová, jestli bych byl ochotný hrát v jejím představení Audience u královny. Samozřejmě, že ano. Ten film je poměrně zalidněný. Je tam spousta herců zvučných jmen, jako jsou Rudolf Hrušínský, Mirek Etzler či Arnošt Goldflam. Výhoda byla, že se to točilo o prázdninách a nikdo nikam nepospíchal.

Takže byste Léto s gentlemanem natočil, i kdyby se vám scénář nezdál?
Ano, natočil. Já se tím i živím. Kdyby tam bylo něco, s čím bych měl problém, tak bych se tvůrců zeptal. Nebo bych se k tomu snažil najít cestu. Ale tady to nenastalo.

Při natáčení filmu panovala velká horka. Jak jste je snášel?
Asi by to bylo komplikovanější, kdybychom točili nějaký historický film, nebo kdybychom museli mít na sobě něco nepohodlného. Ale tohle je současnost a hrajeme si na to, že je léto a že jsme na chatě, takže kostýmy byly odpovídající. Problém jsem s tím neměl. V obci Zduchovice se to odehrávalo všechno kolem hospody, takže člověk si měl kam zalézt.

Máte nějakou vysněnou roli, kterou byste si ještě chtěl zahrát?
Mně se ty sny splňovaly docela samy. Ke mně velké role docela chodily. Ať už Strýček Váňa či Hamlet. Kdysi jsem chtěl hrát představení O myších a lidech od Johna Steinbecka. Tam je dvojice tuláků a toho mírně retardovaného jsem si chtěl zahrát. Teď už na to nemám věk a za druhé už pro mě není divadlo moc důležité, abych řekl upřímně. Já mám docela fungující rodinu a ta se pro mě stává středobodem života. Jestli jsem na jevišti dobrý, nebo ne, už moc neposuzuji. Nechávám to na jiných. A i kdybych třeba nebyl, tak se tím moc netrápím. Moje životní hodnota se přesunula někam jinam. Dřív bylo pro mě divadlo první poslední. Trávil jsem tam i volné chvíle. Teď se naopak snažím to odsunout trochu na okraj zájmu. Ale myslím, že je to docela přirozená věc. 

Komentáře

Hlavní zprávy

„Dveře únikovek nezamykají“

Petr Hučík (druhý zleva)
vydáno 22. července 2019  11:25

Kvůli požáru přišlo začátkem tohoto roku o život pět mladých Polek. Navštívily totiž jednu z únikových her v místním zábavním centru a kvůli nedodržení...  celý článek

Ženská parkovací místa. Podle restaurace jsou bezpečnější

Parkovací místa pro ženy
vydáno 22. července 2019  5:55

Testy ukazují, že ženy jsou na parkovištích opatrnější. Potřebují ale místo.  celý článek

Ohníček, barvičky i umělá krev. Vyzkoušeli jsme si Chemii hrou

Redaktorka na workshopu Chemie hrou.
vydáno 21. července 2019  6:02

Na Veletrhu vědy, který začátkem června proběhl v Praze, si návštěvníci mohli prohlédnout hodně věcí, ať už je baví biologie, medicína, nebo astronomie....  celý článek

Sonda do duše českého nohejbalu: Už není sportem pro pivaře

Memoriál Jardy Svobody, tradiční turnaj na osadě Havran se letos konal už po...
vydáno 20. července 2019  6:57

„Chlapi, dáme pivko a čutneme si nohec? Já s bráchou proti vám všem, o panáka!“ Tohle je sonda do duše českého nohejbalu, za kterou v létě možná dostaneme...  celý článek

Vaše fotky z Prahy

Máte pro nás zajímavý tip nebo Vás něco trápí a my Vám můžeme pomoct?

Napište nám