Jak jste se dali dohromady?
Kubelková: Když jsem se rozhodla, že bych ráda vytvořila vlastní album, říkala jsme si, koho bych si vysnila, že by mi třeba dvě věci složil. A napadl mě Michal, tak jsem ho oslovila. Pro mě je to úžasný skladatel, který má široký záběr. Všechny věci, které dělal, pro mě měly hloubku a magii. Věděla jsem, že to bude nejen muzikantsky skvěle odvedená práce, ale že to bude mít také emoci. Myslím, že Michal je mistr atmosféry. Napsala jsem mu a on odepsal, že o tom bude přemýšlet.
Michale, co jste na takovou nabídku říkal?
Pavlíček: Pro mě byla zvláštní. Znal jsem Ivu z mediálního prostředí, ale neznal jsem se s ní osobně. Poslala mi ale odkazy, jak zpívá. Byly to takové jazzovější věci, ale líbil se mi její projev. Po několika měsících jsem jí poslal právě jazzovější nahrávku, ale nevěděl jsem, do čeho půjdu. Není to ideální, psát písničku na dálku bez osobního poznání. Zpětná vazba byla, že Iva na to hned napsala text, který se mi zalíbil. Řekl jsem si, že to může být inspirativní žena, a tak jsem napsal další píseň. A znovu přišel pěkný text. Původně jsme neplánovali, že budu dělat celou desku, ale najednou se mezi námi začal odvíjet příběh poznávání a pro mě to bylo dobrodružství, že jsem psal pro někoho, koho jsem teprve postupně poznával. Pak jsme se samozřejmě spřátelili. Po roce jsme desku natočili a další rok jsme ji nechali u ledu. Potom teprve vznikla finální podoba. Vždycky je dobré mít odstup. Mezitím navíc začala Iva zpívat v muzikálu a věnovat se zpěvu profesionálně. Takže některé výrazy byly ve druhé fázi ještě lepší. Ale některé původní verze zase byly syrové, takže jsme to producentsky nakombinovali.
Ivo, v jakém časovém sledu byly lekce zpěvu, vystupování v muzikálu Trhák a příprava alba?
Kubelková: To se seběhlo nenápadně, jako skoro všechno v mém životě. Tak před čtyřmi lety jsem se vrátila soukromě ke hře na klavír a k tomu jsem si vzala hodiny zpěvu. U nás kolem Lovosic jsem se potkala s jazzovou kapelou a začali jsme pro radost lokálně vystupovat. Ale ono to asi úplně nejde, abych dělala něco potají. Rychle se to stalo veřejnou věcí a začali si nás zvát na různé akce. Byly to jazzové covery, ale já chtěla zpívat vlastní písničky. Tak se zrodila myšlenka desky.
V několika textech jsou konkrétní osobní myšlenky směřované na muže...
Kubelková: Myslím, že všechny vztahy jsou osobní. Ta deska je pohled ženské duše. Písně jsou o tom, co my jako ženy často prožíváme. Není to nutně osobní. Asi všechny ženy zažívaly nějaké zklamání a tomu muži, když se vrátil, žena měla potřebu říct, jak se cítila, když byla zklamaná. Myslím, že se vtom najde spousta lidí, a nejen žen. Je tam i písnička Tak mě houpej, o tom, že je důležité nezapomínat na kontakt ve vztahu. Někdy pohlazení nebo drobné dotyky jsou schopné vztah udržet, ale velmi často se to z nich vytrácí. Texty jsem dávala číst i partnerovi, který je mou velkou oporou. On je umělec, takže má pro tyhle věci cit a často se stalo, že ho něco napadlo, co mi přišlo skvělé.
O vás je, Michale, známé, že jste spolupracoval s mnoha známými zpěvačkami. Jaké to bylo, když jste slyšel Ivu jako nový objev a četl její texty?
Pavlíček: Ženy jsou okouzlující i tajemné bytosti a pro umělce jsou velký zdroj inspirace. Ženský výrazový svět je široký a má i jiné odstíny než mužský. Vždycky jsem vedle toho chlapského bigbítu rád skládal pro zpěvačky. Iva mě oslovila barvou hlasu, výrazem, ale především autentickou výpovědí. Viděl jsem ženu, která ví, co chce sdělit světu, a umí to vyjádřit ve svých textech. Je schopná dát pocity do různých poloh. Je tam něha, agresivita, ale i nadsázka. To mě oslovilo.
Zmínili jste, že Iva psala texty až na hotovou hudbu. Měla jste ale také něco už v šuplíku?
Kubelková: Ne, v šuplíku byly asi jenom dva texty. Ale většina vznikla až z muziky. Nandala jsem si sluchátka a slyšela jsem písničku, která ve mně vyvolávala emoce a texty začaly plynout.
Ivo, budete si chtít zařadit ke škatulkám, ve kterých vás asi mnoho lidí má, jako je modelka, herečka a moderátorka, také roli zpěvačky?
Kubelková: Já tohle vůbec neřeším. Všimla jsem si, že každý mě vnímá podle toho, kde mě zrovna vidí. Když třeba moderuji nějaký pořad v televizi, lidé mě vnímají jako moderátorku. Jsou lidi, kteří mě vidí jen občas v reklamě nebo mě třeba vůbec neznají. Já jsem na škatulky nikdy nebyla. Sama se snažím si je u lidí nedělat, protože to s sebou nese předsudky, které mi brání ve svobodném pohledu na toho člověka. Anebo naopak jemu, že nemůže dělat věci, které by chtěl.
Pavlíček: Možná proto si vybrala mě, protože jsem skladatel, který se nedá snadno zaškatulkovat.
A vy jste neměl Ivu v nějaké škatulce nebo nějaký předsudek vůči ní?
Pavlíček: Já nejsem v mediálním světě zas tak zběhlý. Věděl jsem, že je moderátorka. Líbila se mi jako herečka, ale pro mě bylo podstatné, jak zpívá, co z ní vyzařuje.
Kubelková: Ono hned poznáte, jak moc je člověk předsudkem svazovaný. Jak já jsem Michala poznala, tak myslím, že je hlavně umělec. Jde mu o samotnou věc a výsledek. Celou dobu ke mně přistupoval bez jakéhokoli předsudku. To je výraz jeho velikosti. Je umělec hlavně srdcem, ne hlavou, která spekuluje.
Pavlíček: To neznamená, že člověk nezapochybuje. Když vzniká písnička, někdy je to úplně snadné a někdy se člověk s něčím víc trápí a říká si, jestli je to tak správně. Má to různé fáze zrodu, ale na konci je něco, za čím si stojíme.
Kubelková: Přístupem, který jsem popisovala, mi dal Michal obrovskou svobodu. Když napíšete první texty a někdo vám odpoví „To ses zbláznila“, už bych neměla odvahu psát dál. Ale když máte dobrou odezvu od někoho, kdo viděl textů už mraky, dodá vám to sebevědomí.
Takže jste byla na začátku připravena na odmítnutí?
Kubelková: U prvního mailu určitě. Říkala jsem si, že mi vůbec neodepíše.
Pavlíček: Nakonec, i když to chvíli trvalo, jsem poslal song. Ze začátku to byla taková oťukávačka po internetu.
Na světě je první klip k písni Až přijde čas. Uvidíme vás společně i na pódiu?
Kubelková: To se určitě stane, ale nechci teď nic rychle hrotit. Bude dobré, ať se posluchači s deskou seznámí a najde si spřízněné duše, které to cítí podobně jako my. Potom se s radostí setkáme s lidmi, kteří desku slyšeli, ale určitě bude skvělé hrát naživo.
Pavlíček: Já se těším, až začnou lidé poznávat Ivu z jiného pohledu. Tím myslím její výpověď v textech. Najednou se otevírá a říká otevřeně, co si myslí o vztazích a o životě.
Michale, na podzim máte s různými kapelami mnoho koncertů, nehrozí, že si někdy pořádně neuvědomíte, s kým co jdete hrát?
Pavlíček: Já tuhle pestrost mám rád. Ona může být pro jednotlivé kapely trochu nevěrná, ale kluci už si zvykli. Vím přesně, pro koho dělám jaké písničky. Žánrová košatost je principem mé hudební osobnosti a k životu to potřebuji. Kdybych byl v jedné škatuli, asi bych nebyl ve své kůži. Jsem rád, že jsme své pocity s Ivou propojili a že vznikla její otevřená výpověď. Spolupráce byla milá.
Ivo, vás čeká na podzim odložená část turné muzikálu Trhák. Tam si také zazpíváte. Bude to i příprava na koncerty k vaší desce?
Kubelková: V Trháku si zazpívám klasické věci, které už znám. Pro mě je to důležitý pěvecký trénink. Ale na mé vystoupení to asi zase takový trénink nebude. Naše písničky z desky bude naživo zpívat velmi těžké. Chci je dobře nazkoušet.
