Když se v roce 1989 otevřely po listopadu hranice, vyhrnuli se Čechoslováci hromadně do nejbližších západních obchodů. Pro džíny, elektroniku a další „západní pozlátko“, jak kdysi psával stranický tisk. Ti podnikavější pochopili, že ne každý, hlavně z Prahy nebo z Ostravy, se chce trmácet stovky kilometrů do Rakouska nebo Německa.
Velice brzo se proto v Praze, na Václavském náměstí, objevil obchod, kde se dalo západní zboží pořídit, aniž musel člověk do ještě fungujícího Tuzexu. Prodejna byla pár metrů nad Domem módy a od prvního dne tam byla hlava na hlavě. K mání byly barevné televizory, magnetofony-jezevčíky, pračky, myslím, že i nějaké oblečení, voňavky, prací prášky. Už mi to ale z hlavy vyvál vítr. Co si ale vzpomínám přesně, že se tu neprodávalo za koruny, ale za rakouské šilinky (možná i za německé marky).
Nejsem si zcela jistý, další obchod tohoto druhu se pak objevil i ve Špačkově domě, který pak šel k zemi a místo něj je novostavba. Možná to ale nebylo v tomto domě, ale někde v blízkém okolí.
Každopádně prodejny neměly dlouhý život, protože podle pravidel národní banky se nesmělo, vyjma Tuzexu, nabízet a prodávat v obchodech za jinou, než domácí měnu. Protože vytváření nových ekonomických pravidel přece jen vázlo, obchody musely po nějakém čase skončit. Ale to se už pomalu objevovaly jiné, kde bylo stejné i lepší zboží „made in Západ“ naštěstí už za koruny.
Podobně jako u prodejny Elektroniky v ulici Ve Smečkách chci poprosit pamětníky, kteří si pamatují víc a přesněji, aby mi napsali na pavel.hrabica@metro.cz. Rádi je opět zveřejníme.
