Za dveřmi přízemního objektu v pražské Michli má Lindner dva velké hevery, jeho Autoservis24 nabízí i non-stop asistenční službu. Má štěstí, že ho práce baví.
„Třeba v lednu bývá tak mrtvo, že tu ani nemusíme být. Jindy bych potřeboval zaměstnance navíc. Je to nahoru a dolů,“ krčí rameny Lindner, který rozjel nabídku kontrol za akční ceny na slevových serverech. Další ji po něm hned okopírovali.
Za důležitou součást svého podnikání považuje reklamu. „Numero uno je pro mě placená reklama na internetu, díky které přijde 95 procent nových zákazníků. Další plus je i dobře udělaný web optimalizovaný pro mobilní telefony, to platí hlavně pro moji asistenční službu,“ vykládá.
Za výhodu menšího servisu považuje cenu, která se podle něj často může snížit o třetinu až o polovinu oproti autorizovanému servisu. „Zákazník si navíc popovídá přímo s člověkem, co auto bude spravovat nebo jej i opravil, a ne jen s přijímacím technikem v bílé košili v kanceláři,“ říká Lindner.
Není vyučený v oboru, takže mít u sebe zkušeného mechanika je pro něj povinností. „A sehnat někoho takového je velmi těžké. Tím se člověk stane až po letech práce v servisu, na škole nikoho nic nenaučej,“ myslí si.
Za své přednosti tak spíše považuje vlastnosti, které nasbíral během letité práce kolem aut: „Základem je být důsledný na kvalitu provedené práce a správná komunikace se zákazníkem. Když slíbím, že zavolám, tak opravdu zavolám.“
Jeho Autoservis24 se může věnovat i novým vozům, nejčastěji sem ale přijíždějí auta po záruční době a výrazně starší auta. Zákazníky jsou hlavně lidé z okolí autoservisu zhruba do pěti kilometrů.
Stará se ale i o dvě firmy, každá mu vozí na servis zhruba po deseti autech. „Jde hlavně o běžnou údržbu - od výměny oleje a filtrů po rozvody motoru a spojky, které stíháme udělat v rámci jediného dne. Vozy to jsou zpravidla spíše starší, minimálně pětileté,“ zmiňuje.
Vyzdvihuje, že od ostatních servisů se odlišuje nabídkou asistenčních služeb nonstop.
„Ostatní vám v 98 procentech případů odtáhnou auto a opraví ho až v pracovním týdnu. My opravujeme převážně ihned, podle dohody se zákazníkem. Víkend nevíkend, prostě jsou to peníze pro nás a zákazníci jsou často mimopražští, kterým se tu auto rozbilo nebo je nutně potřebují každý den třeba k podnikání,“ zdůrazňuje.
Jeho cesta k vlastnímu autoservisu začala už v mládí, kdy se učil autoklempířem. Ovšem nic tomu nenasvědčovalo. Sice se po odstěhování z Prahy starali s kamarády o svoje čezety a pionýry, ale ve škole mu to nešlo a auta ho nebavila. Změnilo se to v osmnácti s prvním autem, škodovkou.
„Trochu jsem si s ní pohrával. Asi po roce jsem si uvědomil, že vlastně dělám tuning,“ usmívá se.
Dost se naučil u kamaráda s tuningovou dílnou, kde se dělala práce na vysoké úrovni. „Bohužel jsem byl mladej a flákač. Moc jsem se do práce nepřinutil,“ krčí rameny.
Asi v pětadvaceti letech zjistil, že pokud chce mít super auto, musí si ho udělat od základu komplet. Starého minicoopra měl hotového za tři roky a vyšel o něm i článek v tuningovém časopise. V té době se pohyboval v oblasti prodeje náhradních dílů a rozjel servis s kolegou, který časově nestíhal.
Postupně si servis odkoupil a díky tomu se částečně věnuje i renovaci veteránů. Zrenovoval Lancii Appia 1957 a Toyotu Celicu z 1977, která čeká na nalakování. „Spíše je to koníček,“ dodává.
Řidiči to sice většinou ví, přesto Jiří Lindner připomíná, že auto je žrout peněz. „Je potřeba do něj investovat a pravidelně ho nechat kontrolovat,“ říká.
Popisuje setkání s řidiči, kteří si často myslí, že o nic nejde. „Mám osobní zkušenost s jednou firemní dodávkou. Upozorňoval jsem na nutnost kontroly, protože klepe kolo. Za týden mi z firmy volali, že se jim v tom zabil řidič,“ kroutí hlavou.
„A že někdo na to nemá peníze? Na to nevěřím, na pivo, cigára a dovolenou a na svoje koníčky je mají. Takže moje rada, máte-li auto a chcete v něm jezdit, nejdůležitější je mít v pořádku podvozek a brzdy, pak vše ostatní,“ dodává.
