metro.cz

Počasí v Praze

18 °C / 30 °C

Neděle, 18. srpna 2019. Svátek má Helena.

Jak se hledají filmové záběry? Musíte být makléř, detektiv, umělec i psycholog v jednom

27. července 2019  6:31 Pavel Hrabica Metro.cz
Vybrat prostředí, ve kterém se natáčejí filmy nebo seriály, je velké umění. Něco mezi prací realitního agenta, soukromého detektiva, umělce a v neposlední řadě psychologa. Hledání exteriérů, ale i interiérů, které se nedají jen tak postavit ve studiu nebo vykreslit v počítači, je každodenní náplní života Petra Piskáčka, zakladatele společnosti Locaters. Mezi jejich poslední počiny patří například minisérie televizních detektivek Vodník a Živé terče.

Jak vypadá v kostce celý proces vyhledávání vhodných míst pro filmování?
Na začátku je požadavek produkce. Filmaři většinou pošlou scénář a referenční fotografie, jak by si scény představovali, pokud už nemají částečně výběr, například známé objekty v Praze, jako je Národní muzeum, Rudolfinum, Národní divadlo a podobně. Ze scénáře si vypíšeme typy lokací, například starší vila, starší zařízený byt a podobně. Z archivu, případně z dalšího průzkumu, kdy se dohledává to, co nemáme již v našem archivu, pak zašleme základní nástřel.

Fotogalerie

Je složité hledat stále nová místa, aby se neopakovala?
Praha, Státní opera, centrum Prahy, to se opakuje stále dokola. Ale pak bývají požadavky typu prvorepubliková secesní vila, statek u lesa, dům na kopci se stromem v popředí a k tomu železniční trať. Něco je základ, který se opakuje, ale pořád potřebujete nová místa.

Můžete popsat hledání něčeho, co ještě nemáte v portfoliu?
Hledáte na internetu na serverech jako Urbex nebo Opuštěné domy, street view, obvoláváte architektonická studia, realitní kanceláře, správcovské firmy, radnice, kamarády filmové architekty, spřátelené lokační firmy. Když už si nevíte rady, končí to jako detektivka, ve vesnické hospodě, kde se u pípy mezi pivy zmíníte, co potřebujete, a občas se štamgast ozve – jo, takové pole je nahoře u lesa. Vyptáváme se taky fořtů, voláme na povodí.

A když už si nevíte rady?
Kolikrát to skončí u takzvaného osevu nebo jak my říkáme „na jehovistu“. Obešlete dopisy a e-maily, jdete do terénu a ptáte se dům od domu.

Složité je asi poskládat interiéry a exteriéry tak, aby se nemuselo přejíždět půl dne z místa na místo po republice.
Ideální je, kdyby se na Václaváku dalo natočit centrum velkoměsta, horská vesnice, tajuplný les. Samozřejmě že se hledí na to, aby nebyly časové prodlevy, protože u filmu víc než jinde platí, že čas jsou peníze. Když točíte daleko od Prahy, zvyšují se náklady o ubytování. Ideální je složit lokace tak, aby se daly točit uvnitř i venku a nemuselo se moc stěhovat. A do toho jdou pochopitelně požadavky herců na jejich čas, mají i jiné závazky. Také na to se bere ohled. Obecně platí, že filmaři mají rádi lokace, které jsou bezproblémové. Nemusí stoprocentně vyhovovat jejich původním požadavkům, ale v místě nejsou potíže s majiteli, obyvateli města nebo vesnice, s úřady. To je taky součást naší práce – nabídnout takové místo, kde se nebudete s někým přít, řešit problémy. Tahle skupina domů, tahle ulice je krásná, ale je to drahé, a tak se zálohuje levnější lokací. Nebo je místo ideální, ale není kde parkovat. Musíte vědět taky, jak tam jde v který čas slunce, aby scény na sebe navazovaly.

Je obtížné přesvědčit majitele objektů, bytů, polí a luk, aby svolili k natáčení?
Když si vyhlídnete rodinný dům nebo byt, je to zásah do intimní sféry obyvatele objektu. Je to pochopitelně jednání o ceně. Film chce co nejlevněji, majitelé zase chtějí vydělat. Za léta máme ale v mnoha případech nastavené vztahy s lidmi tak, že když nejsou doma, ale na chatě, tak nám jenom řeknou, že klíče jsou pod květináčem, že my už si zase nějak poradíme. Ale je to i vysoká psychologická. Když se bavíte s pánem, který váhá, odkazuje se na manželku, tam mohou být problémy. Protože se už stalo, že den před natáčením majitel volá, že manželka si to nakonec rozmyslela. Proto míváme záložní lokace. Taky musíte mít cit a sledovat, jak se majitelé lokací tváří během natáčení. Poznáte, že jim vadí, když se přetahuje, že už by to ten den nejraději ukončili. Pak musíte znát filmaře, znát je i podle nátury, jestli točí Asiati, nebo Američani, a dát jim slušně, ale jasně najevo, že ve čtyři se končí a přes to vlak nejede. Když ale před sebou máte třísetčlenný štáb a vteřina filmu vychází na desetitisíce korun, to už musíte být hodně silný v kramflecích. Je nutné kočírovat filmaře, a nenaštvat si tak majitele domu, až se budeme chtít vrátit na jiné natáčení.

Kdy si můžete vzít dovolenou?
Míň se natáčí v zimě, to spíš vánoční reklamy. Taky proto, aby se nemuselo tolik svítit, aby nebyla zima. Ale teď máme diář plný až do roku 2020.

Týká se vás profesní deformace?
Jasně. Jdu ulicí, koukám po okapech, oknech – hele, tohle se bude hodit, tohle jsme minule hledali a nenašli. V lese vás zaujme pár stromů, kapradí, tak honem cvak, cvak, uložit polohu podle GPS.

Mech taky?
Jistě. Točí se přece i pohádky.

Pohled mrtvých očí 

Praha-Hlubočepy, Pod Žvahovem

Čtyřicet let poté, co architekt František Stalmach vyprojektoval nad vltavským údolím rodinný dům pro svého známého, sekčního šéfa ministerstva dolů, se sem nastěhoval filmový štáb. Z vily se stal dočasný domov pro Slávku Budínovou a Jiřího Adamíru v detektivce Svědectví mrtvých očí režiséra Otakara Fuky. „Moji rodiče dostali dům jako dar od tatínkova tchána,“ vzpomíná František Dedek, sedmaosmdesátiletý bývalý lékař a také nadšený filmový amatér. Velký dům se jeho rodičům opravdu hodil, pan Dedek je totiž ze sedmi dětí! V dětství se tu odehrávala dobrodružství podle časopisu Mladý hlasatel. Strýcem Františka Dedka byl totiž malíř Jan Fischer, první ilustrátor Rychlých šípů. Ten klukům vymaloval například altán na zahradě, který jim ale nepřátelská klučičí parta zapálila. Častým hostem tady býval kameraman Miroslav Ondříček, soused ze stejné ulice. „S Mirkem jsme si tykali, zastavoval se tady na procházkách se psem, jeho syna Davida známe ještě jako malého kluka,“ říká František Dedek. Svědectví mrtvých očí se tu v roce 1971 točilo asi týden, interiér si filmaři postavili v ateliérech. Ale terasa, ze které pan Dedek například dokumentoval proměny údolí a Vltavy, když se stavěl Barrandovský most a Jižní spojka, posloužila ve filmu několikrát. Taky garáž a pohledy na vilu. „Pak si na nás ještě jednou vzpomněli s televizními Trapasy, přímo u nás v bytě, to tady byl Miloš Kopecký,“ doplňuje dějiny domu paní Olga Dedková.

Cestovka, advokáti i zubní pasta

Praha-Vinohrady, Helénská ulice, stomatologické centrum

Honosná vila si zahrála v seriálu Specialisté i v sérii Živé terče, ve filmu Tři poldové a nemluvně, natáčejí se tu reklamy na zubní pastu. Oblíbené filmařské místo jako prvorepublikový interiér, advokátní kancelář a podobně. „V devadesátých letech tady sídlila Union banka, ještě předtím to byla soukromá vila židovské rodiny, která utekla ve třicátých letech před fašisty,“ rekapituluje dějiny frekventované lokace Jana Jurisová, manažerka DesignDentu. Před pár lety se do vily přijela podívat pětadevadesátiletá dcera původního majitele. Připomněla současným uživatelům, co v které místnosti původně bylo. Například nahoře, kde jsou ordinace, bývaly dětské pokoje, místnost, kde se v přízemí natáčí nejčastěji, bývala kuřárna. „Filmaři najedou, točí se jen o víkendech. Vymění nábytek, položí jiné koberce, doplní vybavení,“ říká Jurisová. Kromě advokátních kanceláří se vila mění třeba v sídlo cestovky, málem z ní bylo i anglické velvyslanectví v Moskvě. „Na to byla ale vila nakonec moc malá,“ rekapituluje Jana Jurisová.

Netradiční policejní sídlo

Zlatníky-Hodkovice, Innocrystal, coworkingové centrum

Osamělý architektonický artefakt těsně u hranic Prahy. „Měla jsem schůzku s pánem, přesně mu popsala, jak se k nám dostane,“ popisuje příhodu Denisa Binjosová, manažerka centra. „Pán najednou volá, že zabloudil, že místo k nám dorazil k policejnímu krajskému ředitelství. To jste u nás, uklidnila jsem ho,“ říká manažerka Innocrystalu. Filmaři si totiž v tu dobu vyhlédli objekt jako netradiční Krajské ředitelství Policie ČR Olomouckého kraje. Hned dvakrát – pro Vodníka a Živé terče. Innocrystal nabídl budovu filmařům sám, aby se využila proměnlivá kapacita. Už se tu uvnitř i střílelo, zahraniční produkce si to uvnitř přestavěla pro nějaký western. Občas se tu mihnou i reklamní filmaři. „Lidé, kteří tu pracují, si už zvykli, někteří si dokonce v uniformách zahráli řadové policisty v Živých terčích,“ uzavírá Denisa Binjosová.

Komentáře

Hlavní zprávy

Musel jsem takříkajíc objevit domov skrze pobyty v zahraničí, říká umělec

Mladý umělec Josef Zlamal má do 1. září výstavu svých obrazů v Galerii U...
vydáno 18. srpna 2019  6:06

Mladý umělec Josef Zlamal má do 1. září výstavu svých obrazů v Galerii U Betlémské kaple. Rozpovídal se i o netradiční technice a materiálech.  celý článek

Autobusy na Zličíně čekají škatulata. Může za ně děravá vozovka

Dopravní omezení během první etapy oprav na autobusovém nádraží Zličín.
vydáno 17. srpna 2019  6:00

V pondělí se začnou v prostorách autobusového terminálu na Zličíně dít nemalé změny. Kvůli opravě povrchu, který je podle dopravního podniku již ve velmi...  celý článek

Stojící autobus se spuštěným motorem? Je to na pokutu

Ilustrační snímek
vydáno 17. srpna 2019  5:34

Česká města dusí autobusy čekající na turisty. Za to hrozí pokuta 2500 korun.  celý článek

Do spící metropole jsme vyrazili s odhodláním nikoho nepotkat

Hradčanské náměstí bez turistů je zážitek nejen pro fotku.
vydáno 16. srpna 2019  17:07

Představa prázdného Staroměstského náměstí, Karlova mostu nebo snad nádvoří Pražského hradu se zdá jako absolutní nesmysl. Věřte, že se to však každodenně...  celý článek

Vaše fotky z Prahy

Máte pro nás zajímavý tip nebo Vás něco trápí a my Vám můžeme pomoct?

Napište nám