metro.cz

Počasí v Praze

1 °C / 7 °C

Čtvrtek, 21. ledna 2021. Svátek má Běla.
„Jezdila jsem prstem po mapách a kurzorem po Google Earth a fantazie mi...
Další 2 fotografie v galerii
„Jezdila jsem prstem po mapách a kurzorem po Google Earth a fantazie mi nedávala pokoj tak dlouho, že to dál už nešlo jinak,“ říká cestovatelka. | foto: Archiv V. H.

Jako by se ve mně probouzelo zvíře, popisuje své treky mladá poutnice

3. prosince 2020  13:40 Marek Hýř Metro.cz
O cestování snila Viktorka Hlaváčková už jako malá. Teď si své sny plní. O treku přes Kavkaz sepsala i knihu. Jmenuje se Hory a nekonečno a seženete ji na bwtbooks.cz. Vypráví třeba o tom, co se osamělému poutníkovi během cesty honí hlavou.

Toulky světem jste začala v sedmnácti. Popište váš výlet na kole bez helmy k Baltskému moři.
Tehdy jsem napsala SMS mamince: „Ahoj, mami, půjčila jsem si tvoje kolo a jedu k Baltu.“ Měla jsem na nosiči školní batoh, na krku buzolu a v kapse atlas. Po třech dnech mě před městem Zielona Góra srazil kamion, a přestože se mi kromě odřenin a lehčího šoku nic nestalo, začala jsem se bát předjíždějících aut. Cesta k moři přestala dávat smysl a já jsem se vrátila domů. Cítila jsem se jako zbabělec a slíbila si, že už se nikdy snadno nevzdám.

Zbabělec nejste. Však jste cestovala Gruzií a Ázerbájdžánem. Nebo jste přece jen strach měla?
Každý se občas bojí, nejsem výjimka. Ale se strachem se dá pracovat. V knize píšu i o chvílích, kdy jsem se bála, i o tom, jak si se strachem poradit.

Kniha Hory a nekonečno je k dostání na webu bwtbooks.cz.

Kniha Hory a nekonečno je k dostání na webu bwtbooks.cz.

Jak jste se tam dorozumívala? Anglicky?
Angličtinu na Kavkaze využije člověk jen při setkání se vzdělanějšími lidmi. Nejčastěji jsem používala ruštinu, ale po třech měsících v Gruzii už nebyl problém dorozumět se o základních věcech v gruzínštině. Sice jsem se ten jazyk nikdy neučila, ale lidé poutníkům pokládají stále stejné otázky, takže vést krátký rozhovor dovede po čase kdokoli. Ani rusky totiž v postsovětských zemích neumí každý.

Jak jste se od cestování dostala k psaní?
Bylo to obráceně. Spíš jsem se od psaní dostala k cestování. Táhlo mě to do přírody a do světa od dětství, ale když je vám dvanáct, svět dospělých vám nedovolí sbalit si batoh a někam na půl roku vyrazit. Tak jsem si musela vystačit s atlasem, dobrodružnými knihami a hromadou sešitů, do kterých jsem si sepisovala různé zálesácké dovednosti a svá malá dobrodružství z výletů po kopcích Broumovska. 

Viktorka Hlaváčková má i svůj cestovatelský web. Blog najdete na ultraviktorka.net.

Viktorka Hlaváčková má i svůj cestovatelský web. Blog najdete na ultraviktorka.net.

Cestopisy jsou nyní v kurzu. Vše začalo asi Ladislavem Ziburou. Čím se liší vaše kniha od jiných cestovatelských příběhů?
Cestopisy vznikaly už ve starověku a myslím, že u nás nebyly za časů Zikmunda a Hanzelky v kurzu o nic méně než dnes. Ladislav Zibura píše čtivě a umí o svých cestách hezky vyprávět, takže jeho cestopisné knihy vzali do ruky i mnozí čtenáři, kteří jinak tenhle žánr nevyhledávají. Já tu svou knihu mezi cestopisy úplně nezařazuji, i když nemůžu popřít, že cestopisných prvků je tam hodně. Kromě toho, co jsem na cestě viděla a zažila, vyprávím o tom, jak se člověku, který tráví hodně času o samotě v přírodě, začne proměňovat vnímání věcí kolem. Během každého půlročního treku se mi výrazně zbystří čich a sluch, stávám se vnímavější ke svému okolí a taky plašší, trochu jako by se ve mně probouzelo zvíře. Ale není to ztráta duchovních hodnot, naopak celodenní chůze o samotě se podobá meditaci.

Zrovna jste v Sarajevu. Co tam děláte? A jak tam „válčí“ s koronavirem?
Jsem tu s partou dobrovolníků, kteří pracují na otevření komunitního centra pro migranty Compass 071 pod záštitou české organizace Pomáháme lidem na útěku. Žije tu hodně lidí na ulici a my jim chceme pomoct aspoň s hygienou, aby si u nás mohli vyprat a usušit oblečení, vysprchovat se, taky tu budou mít k dispozici čaj a budeme odtud distribuovat balíčky s potravinami a oblečením. Situace ohledně pandemie není v Bosně dobrá, ale jako ve všech ostatních balkánských zemích, které jsem letos procestovala, mám i tady pocit, že na rozdíl od Čech se tu nikdo moc nestresuje.

Komentáře

Hlavní zprávy

Vyzkoušeli jsme si každodenní patálie pražských řidičů. Místo na sídlišti jsme hledali vážně dlouho

V Novodvorské ulici se parkuji i „v druhé řadě“.
vydáno 20. ledna 2021  17:38

Kroužíme po sídlišti. Je šest večer a my už pět minut hledáme místo. Vytipovali jsme si vchod v Novodvorské v Praze 4, který je v tuto chvíli naším...  celý článek

Hledáte parťáka na výlet? Máme pro vás tip

Z výletu na Okoř.
vydáno 20. ledna 2021  12:00

Máte toulavé boty, rádi sportujete nebo vás baví divadlo, ale vašim přátelům se moc „ven“ nechce? Zkuste facebookovou skupinu Pražáci pro společné...  celý článek

KOLOBLOG: Malé Brdy ve Velké Praze

Cyklista v Kunratickém lese Koloblog
vydáno 20. ledna 2021  8:00

Člověk to má léta pod nosem a nenapadne ho, že nemusí jezdit sedmdesát kilometrů od Prahy do brdských kopců, když je má za rohem. Léta běhávám po...  celý článek

Stromků je letos hodně. Sváží je speciální popelářské hlídky

V Praze 4 mají zřejmě rádi živé stromky.
vydáno 19. ledna 2021  18:19

Nápor povalujících se jehličnanů přišel tento týden. Hromadu v Praze 4 stihli uklidit včera.   celý článek

Vaše fotky z Prahy